„My potřebujem velkých lidí…“

26.10.2011 14:19

 

Při slavnostních setkáních přímých účastníků národněosvobozeneckého boje v sále Ministerstva obrany ČR v Praze 6-Na Valech se hrdinství někdejších bojovníků  zdánlivě schová pod jeden bod programu, uvedeného v pozvánkách – Uctění památky padlých a zemřelých. Je troubena Večerka a nejen pamětníci vzpomínají. Ne jinak tomu bylo také letos 10. října u příležitosti 69. výročí bojů na Středním východě, 67. výročí, kdy se bojovalo u Dunkerque a 67. výročí karpatsko-dukelské operace

„My potřebujem velkých lidí…“

V nás, kteří jsme nikoliv povinně „absolvovali“ mnohá setkání již několikrát, okamžiky Na Valech, kdy máme mj. možnost vidět ještě žijící přímé účastníky bojů, evokují návraty k lidem, které jsme také kdysi potkali.

Konečně ve vlasti

Vedle legend jako armádní generálové Ludvík Svoboda a Karel Klapálek (nutno zvýraznit, že po dlouhých letech jejich dcery Zoe a Olga byly jako pozůstalé pozvány do čestného předsednictva letošního setkání, což je nepochybně správné) se nám vybavují prostí hrdinové. Třeba Arnošt Steiner. Vrcholem jeho bojové činnosti nesporně byla karpatsko-dukelská operace a kóta 534, která ve druhé dekádě září 1944 měnila několikrát svého pána. Střídaly se zde útoky s protiútoky, vždy za podpory Steinerových kulometů.  Z devadesáti čtyř vojáků jeho roty jich zůstalo jedenáct…!

Největší odměnou Steinerovi bylo, že vojáci jeho praporu překročili první státní hranice. Vzápětí ji přešel také tehdejší poručík Arnošt Steiner.  Líčil to následovně: „Ráno šestého října vyrazil průzkum k našim státním hranicím. Prošel opatrně minovým polem, proklouzl nepozorovaně mezi dvěma bunkry a dostal se do německých zákopů. V 6.00 hodin posílá velitel hlídky hlášení: ´Průzkum dosáhl hranic, vztyčil vlaječku a pokračuje v postupu.´  Velitel praporu nám dává rozkaz vyrazit ke státním hranicím. Spojka nás provedla minovým polem a my jsme se pak zapletli do boje s německými zajišťovacími jednotkami. Jsou však brzy poraženy a jednotky postupují. V 8.45 samopalníci a pěší rota 2. praporu vztyčují československé vlaječky.

Konečně ve vlasti. Ležím u cesty v příkopu a přemáhám vzrušení, které mi vyhnalo slzy do očí. Tak přece je náš druhý prapor první československou jednotkou, která překročila státní hranice…“ (Medailonky statečných, AVIS MO 1998)

Všichni ti, kteří prošli peklem válek ať již na Západě nebo na Východě si zaslouží naši úctu. Vyjádřil to v letošním vystoupení brigádní generál v. v. Alexander Beer, bývalý místopředseda ČsOL, přímý účastník bojů u Sokolova.  Ten  také přečetl dopis bývalému prezidentu ČR Václavu Havlovi k jeho 75. narozeninám, v němž se mj. píše: „… Zasloužil jste se mezi jiným o navrácení důstojnosti nám, zahraničním vojákům, jejichž působení a význam při osvobozování vlasti a zajištění mírového života dalších generací nebyl v minulosti náležitě oceněn, za to Vám patří náš dík.“

V dopisu současnému prezidentu Václavu Klausovi účastníci setkání píší: „… Jsme Vám vděčni za Vaši podporu při četných příležitostech i za Váš neochvějný postoj při dodržování právního stavu, který vyplynul z ujednání spojenců po druhé světové válce a při obhajobě suverenity národnostních států. Tímto postojem jste se zasloužil o to, že nemusíme považovat naše nasazení za osvobození republiky od nacistické okupace za zbytečné.“

Slova uznání všem účastníkům vzpomínaných událostí zazněla také v projevech  hostí. Za Senát Parlamentu ČR se zúčastnil a hovořil jeho místopředseda Přemysl Sobotka, z ministerstva obrany náměstek ministra Michael Hrbata a z Generálního štábu AČR, zástupce jeho náčelníka genmjr. František Malenínský. Za Českou obec sokolskou promluvila Květoslava Volková, za ČSBS místopředseda plk. v. v. Pavel Vranský, účastník bojů u Tobruku a vzpomínali další pamětníci – arm. gen. Tomáš Sedláček, brig. gen. Miloslav Masopust hovořil o volyňských Češích v 1. čs. armádním sboru v SSSR a o bojích na Dukle, Josef Švarc přítomným přiblížil události u  Dunkerque, ale také epizody z někdejšího bojového přátelství, které trvá dodnes.

Setkání 10. října se také zúčastnili náčelník Vojenské kanceláře prezidenta republiky plk. Zdeněk Jakubek, velitel Hradní stráže plk. Radim Studený, z ruské ambasády pplk. Sergej Kočergin a vojenský přidělenec Velvyslanectví Slovenské republiky v ČR genmjr. Milan Maxim. Tradičně přijeli žáci z vojenské školy v Moravské Třebové, nesoucí název ČsOL.

Rádi jsme se v druhém říjnovém týdnu setkali s lidmi, kteří v útlém mládí byli a nepochybně jsou i v pokročilém věku vlastenci. Český klasik Josef Václav Sládek kdysi napsal: „My potřebujem velkých lidí / jež velké bouři vzdorují/a z celé duše nenávidí/a z celé duše milují. Dnes to platí znovu víc než kdy jindy.

                                                                                         Jiří Daníček

                                                                                  Foto Karel Štusák

                                                                                 Vyšlo v čísle 22 (26. října 2011)

Plukovníci v. v. Josef Křístek a Pavel Vranský bojovali mj. na Středním východě, u Tobruku (zleva).

Olga Táborská a Zoe Klusáková –Svobodová se znají od dětství (zleva).

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Olga Táborská a Zoe Klusáková –Svobodová se znají od dětství (zleva).

Janina Vrbová a plk. v. v. Irena Malínská, bojovaly na východní frontě. Na snímku s žákyněmi vojenské školy v Moravské Třebové.