Máme být nač hrdí!

13.03.2012 14:32
 
Když se zapomene, je národ snadněji manipulovatelný

 

„V našich novodobých dějinách není mnoho okamžiků, kdy český národ jako celek vystoupil se zbraní v ruce v boji za něco nebo proti něčemu. České národní povstání z května 1945 k takovým momentům patří. Všichni ti lidé riskovali svůj život ve chvíli, kdy podle názoru mnohých stačilo už jen trpělivě čekat na příchod spojeneckých vojsk,“ řekl předseda Senátu Parlamentu ČR Milan Štěch poslední lednový den letošního roku na konferenci nazvané České národní povstání 1945.

Ve spolupráci s Českým svazem bojovníků za svobodu ji uspořádal na senátní půdě. Jejím cílem bylo zdůraznit význam ČNP a vytvořit něco jako odrazový můstek pro následné zákonodárné kroky.

„Povstání ani odboj přitom neměly jen symbolický význam. Chování národa, našich vojáků na východní i západní frontě, a politické reprezentace za války mělo klíčový význam pro rozhodnutí spojenců obnovit Československo ve víceméně původních hranicích,“ připomněl dále předseda Senátu v úvodním projevu.
Vyzdvihl hrdinství všech, kteří se do povstání zapojili. „Na Českém národním povstání nejvíc oceňuji jeho spontánnost. Domácí odboj je samozřejmě připravoval, ale jakmile jednou propuklo, lidé všeho věku, ženy i muži, někdy i děti, lidé všech sociálních skupin a různých politických přesvědčení po celé zemi – všichni se do něj zapojovali zcela samovolně. V takových chvílích je doslova zázrak, když nedojde k významným organizačním nebo morálním selháním. A České národní povstání takovým malým zázrakem bylo,“ pokračoval a závěrem zdůraznil, že národ se bránil statečně. Za to jsme vděční a tento fakt bychom měli náležitě vyzdvihnout.  

Ocenění odvahy našich předků v různých formách zaznělo z vystoupení všech řečníků včetně předsedy ČSBS Jaroslava Vodičky.

Ten mj. zdůraznil, že České národní povstání, do něhož se zapojilo také mnoho mladých lidí, patří k dramatickým okamžikům našich dějin, na něž můžeme být právem hrdí. Připomněl  Zdeňka Čermáka z Prahy, v době povstání šestnáctiletého, jenž se těsně před konferencí svěřil. „Nenáviděl jsem nacisty za to, co udělali naší rodině, která byla v odboji. V ulicích Prahy jsem viděl spoluobčany, zabité německými okupanty. I když jsem měl hrůzu z mrtvých, ze smrti, dokázal jsem ten strach překonat a na nebezpečí zapomenout, tak moc jsem toužil po svobodě rodné země. Hodně jsem četl Jiráska, takže vlastenectví jsem měl v sobě. To mne vedlo.“

Právě v onom vlastenectví, v lásce k vlasti a ochotě se pro ni obětovat, spatřuje předseda ČSBS významný odkaz povstání českého lidu.

 

                                        Revolta nebyla jen dílem Prahy

To svou fundovanou přednáškou na konkrétních faktech dokázal doc. Zdeněk Laštovička z Vysoké školy polytechnické z Jihlavy. Zdůraznil, že jsme byli porobeným národem s legitimním právem se bránit. Vhodná situace k povstání mj. nastala až po Hitlerově sebevraždě. Ze zastrašovaných, porobených lidí se ze dne na den zrodila organizovaná ozbrojená síla, což je z hlediska vojenského nesmírně zajímavé.

Kriticky docent Laštovička zhodnotil minulé i současné falšovatele dějin. Především deformace historie, jichž se dopustil předchozí režim a jež nejsou cizí ani novým politikům a historikům, kteří se k funkcím a ke slovu dostali po listopadu 1989. Současně varoval před negativním dopadem, který na českou společnost má soudobý pohled určitých kruhů z Německa - s českými přisluhovači „po ruce“ - zaměřený zejména na mládež.  „Překrucování je pro nás zcela nepřijatelné,“ prohlásil.

Povstání v květnu 1945 vypuklo ve 37 městech a 240 obcích. Bez zajímavosti není, že nebylo město, kde by se do něj nezapojili četníci. Mnohde byli dokonce jedinými aktivními odpůrci nacistů.

Senátor Pavel Lebeda, místopředseda výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost otevřel téma, o němž se v poslední době hodně mluví – do jaké míry, pokud vůbec - se mají politici vyjadřovat k historii. Konstatoval, že ve svobodném státě historika nelze limitovat. Podobně jako doc. Laštovička však důrazně odmítl přepisování dějin. Určité kruhy hodně mluví o násilí, jehož se údajně Češi dopustili na Němcích, a to „bez ohledu na příčinu a následek, bez ohledu na masakry českých lidí v květnu 1945“, řekl, jichž se okupanti dopustili. „Je mi smutno, že se sudetští Němci dostali až k našim vrcholným politikům,“ posteskl si P. Lebeda a podotkl, že když politika vtrhne do historie, může to mít fatální následky.

 

                     ČNP mělo významný podíl na našem osvobození

Na tom se shodli všichni řečníci. Například Mgr. Tomáš Jakl z Vojenského historického ústavu Praha zdůraznil, že povstání válku zkrátilo minimálně o deset dnů. Podle PhDr. Jiřího Nenutila je ČNP nejen důkazem svébytnosti národa toužícího po svobodě. Narovnal páteř a přešel do národní revoluce. „Každý jeden člověk na barikádě měl vlastní představu svobodné republiky. Tímto povstáním národ zachránil sám sebe, svou existenci,“ připomněl J. Nenutil.

Senátor Jaroslav Doubrava přítomné vyzval, aby o tom, co prožili, mluvili s mladými lidmi. Na vlastním příkladu demonstroval, jak je to důležité. Po smrti své maminky a jejího bratra našel fotografie zachycující, jak v Praze brání barikády. „Je mi líto, že mi o tom už nemohou vyprávět,“ posteskl si.

„Každý národ potřebuje hrdiny. Když se zapomene, je národ snadněji manipulovatelný,“ upozornil vzápětí senátor Miroslav Nenutil. Současně slíbil, že osobně udělá vše pro předložení návrhu zákona o ČNP zákonodárcům.

 

                                     První telespojení v dějinách Senátu

O britské podpoře odboji ve střední Evropě prostřednictvím telemostu hovořil Dr. Martin D. Brown z londýnské univerzity. Zmínil politické vztahy mezi čs. exilovou vládou a SOE (Special Operations Executive - Oddělení pro zvláštní operace), jež se netěšilo důvěře armády ani britské zpravodajské služby. Na úsilí SOE se podezíravě dívali nejen armádní generálové, ale také čs. exilová vláda. Jak dr. Brown zdůraznil, bylo nezbytné najít kompromis mezi politickými a vojenskými zájmy. Pochopit okupovanou Evropu, odboj, bylo pro západní část kontinentu obtížné. Stejně tak nebylo snadné získat finanční prostředky, letadla, zbraně apod., aby bylo možné odboj podporovat. O slabé pozici SOE svědčí rovněž skutečnost, že Winston Churchill v její prospěch musel často zasahovat. Jak dr. Brown konstatoval, teprve mnohem později, někdy v 70. až 80. letech minulého století, si armáda význam zmíněného oddělení začala uvědomovat.

Jedním z faktorů, ztěžujících jeho práci byl zeměpisný. Zatímco na území protektorátu Čechy a Morava poslalo 75 agentů a přibližně 59 tun materiálu, do nedaleké Francie to bylo 1800 agentů a 10 tisíc tun vybavení.

Na otázku, co soudí o prezidentských dekretech, Dr. Brown prohlásil, že „nejsou protiprávní a podle mezinárodního práva na platnosti nic neztratily. Odsun je součástí celého procesu druhé světové války, je jejím důsledkem“.

 

                                                Nelze říct, kdo trpěl víc

A kdo méně. Těmito slovy dr. Jiří Nenutil konferenci uzavřel.  Závěrem ještě podotkl, že národní revoluce má i své temné stránky, které však pramení ze zápasu o holý život. Za tento boj, za těžce získanou svobodu odbojářům poděkoval.

 

                                                                                  Jana Časnochová-Vrzalová

                                                                                               

                                                                                                                                                      

„Prezidentské dekrety nejsou protiprávní a podle mezinárodního práva na platnosti nic neztratily. Odsun je součástí celého procesu druhé světové války, je jejím důsledkem.“

                                                     Dr. Martin D. Brown, Univerzita Londýn

Cílem konference bylo vytvořit něco jako odrazový můstek pro následné zákonodárné kroky. Tedy přesněji pro přijetí zákona o Českém národním povstání. V takovém případě, což by současně představovalo zejména morální ocenění všech, kteří v roce 1945 povstali, by se už neměla používat zástupná označení jako např. květnové povstání českého lidu.