Maďarské vraždenie

13.03.2012 13:47

S podtitulkem Maďarský biely teror je název knihy Józsefa Halmiho, jež podává svědectví o bestiálním vraždění v Maďarsku za vlády Miklóse Horthyho.

J. Halmi byl maďarský intelektuál a spisovatel, jenž až do roku 1920 žil a tvořil v Maďarsku. Následně coby sociální demokrat, ohrožený bílým terorem, svou vlast musel opustit a emigroval do Vídně.

 Ve svých pracích vysvětluje podstatu a metody maďarské pravicové vlády, o níž Oszkár Jászi (univerzitní profesor nar. r. 1875) mj. napsal: „Diktatúra Horthyho je v každom smere lživá a pokrytecká. Hlása integritu územia – a podpisuje Trianonskú zmluvu. Podpisuje Trianonskú zmluvu – a štve do vojny na odplatu…“

V kapitole Pomoc! Vrahovia! (Praha, říjen 1930) Halmi upozorňuje, že za deset krvavých let (autor má na mysli léta 1920-1930 – pozn. autorky) se bílý teror zkonsolidoval a varuje: „… ak sa Maďarsko nechce dožit úplného zničenia, musia jeho občania, aj s použitím vonkajšej pomoci, zmiesť režim, který zmenil Maďarsko na desivý páchnucí hrob.“ V jejím závěru adresuje výčitku československému tisku, který za zmíněné období nedokázal ani jednou podat upřímný obraz maďarské minulosti a současnosti. Z toho důvodu se tedy rozhodl napsat knihu, kterou vám představujeme.

Autor připomíná, že osud vojáků Rakousko-uherské monarchie byl mnohem horší než vojáků ostatních států. „Uhorského vojaka hnali vlastní velitelia do ohňa paľbou guľometov, lebo vedome sabotoval vojenskú službu… Maďarský prevrat dňa 31. októbra 1918 nebyl preto nijakým prekvapením. … Keď 24. októbra 1918 prišla správa o vojenskej vzbure v Rijeke, to už maďarské občianstvo a robotníctvo očakávalo všeobecný prevrat. Ustanovila sa Národná rada a po dvoch dňoch – nasledujúc príkladu Záhrebu a Prahy – maďarský ľud tiež zhodil zo seba tristoročné habsburské jarmo.“

Bílý teror začal tzv. „lidovými soudy“ ve druhém týdnu srpna 1919. V Zadunajsku (Zadunajsko se v tomto smyslu chápe území ležící severozápadně od Blatenského jezera směrem k rakouským hranicím. Tady, v Siófoku, měl Horthy hlavní stan – pozn. autorky). „Lidové soudy“ spočívaly v ubíjení, mučení, střílení, věšení, vydírání, rabování obchodů, okrádání obyvatelstva a krádeží obilí, povozů, koní a dobytka. Horthy se o těchto soudech vyjadřoval s velkým pochopením a prohlásil, že „v Maďarsku niet bieleho teroru a to, čo tam je, to je iba spravodlivá pomsta“.

Následují výňatky z oficiálních protokolů, jejich názvy jsou už samy o sobě dost hrůzné: Zastrelili ho před mojimi očami (Z protokolu o událostech v Lépsényi); Před jeho deťmi mu odrezali hlavu (Protokol o hrůzách v Jánosházu); Mučili ho, až kým ho nezastrelili (Z protokolu tolnayskej župy); Ich mŕtvoly našli na ceste (Protokol o událostech ve Faddu); Vypočúvali a bili aj deti (Z protokolu – župa vesprímská)…

Ze situačního hlášení maďarského ministerstva války z 21. srpna 1919 (č. j. 621/15 a 1010) je zjevné, že ať se vezme do ruky jakékoliv oznámení, z každého vyplývá, že pogromy a vraždění začaly vždy s příchodem bílých důstojníků, bílých gard nebo důstojnických hlídek, přičemž důstojníci nikde neváhali sami rabovat, mučit a vraždit.

Sesazením sociálnědemokratické vlády Gyuly Peidla, která se moci ujala po pádu maďarské diktatury proletariátu (od 21. 3. 1919 do 31. 7. 1919) a hodlala v zemi nastolit klid a pořádek, v Budapešti zavládl teror. Ten se rychle rozšířil do dalších koutů Maďarska. Halmiho kniha podává svědectví o tom, jak nebezpečně rychle se někdy otáčejí kola dějin, jak lze – obrazně řečeno - téměř vmžiku, přejít od jedné diktatury k druhé, ale také to, že politici, pokud to potřebují, z vrahů udělají oceněné hrdiny. Stalo se tomu například v případě nadporučíka Deneše Bibóa, který spáchal 47 vražd a nejenže žil poklidně na svobodě v Budapešti, ale stát mu navíc daroval a zařídil velkou zámečnickou dílnu na nejrušnější budapešťské ulici.

Kniha je určena jen pro silné nervy. Nicméně stojí za důkladné studium třeba „jen“ proto, že si člověk uvědomí, jak jsou slova politiků, jejich sliby mnohdy na hony vzdáleny jejich skutkům. Jak to, co je pro někoho prachsprostou vraždou, někdo oceňuje jako hrdinský čin.

Oszkár Jászi o diktatuře Horthyho napsal: „Urobila si z křesťanstva vládny program – a zatiaľ symbolom maďarského verejného života urobila dereš s palicou, mučiareň a šibenicu.“

Kniha je opatřena stručným historickým přehledem, jmenným rejstříkem, vysvětlivkami a dobovými snímky a kresbami. (Vydal  Eko-konzult, P. O. Box 61, 850 07 Bratislava 57. Publikaci lze objednat rovněž na adrese: AB-konzult, Bratislavská 2, pošt. přihrádka 115, 690 02 Břeclav 2)

                                                                     Jana Časnochová-Vrzalová