Lidský dokument

26.02.2009 15:45

Knihu Syn Karpat s podtitulkem Lidský dokument kapitána Michala Hečky, vydala vlastním nákladem rodina kpt. v. v. M. Hečky zastoupená Ing. arch. Jiřím Hečkou a Mgr. Jarošovou v prvním vydání nákladem pěti set výtisků. V tiráži je uvedeno „Neprodejné“. Vydáno pro členy a příznivce ČsOL a ČSBS. Autorem je dlouholetý přítel hlavního hrdiny PhDr. Jiří Jaroš Nickelli.

Zpravidla v našich novinách recenzujeme knihy odpovídající zaměření, cílům a ideálům, jež jsou posláním činnosti ČSBS a ČsOL. Mimořádně navázaná na Národní Osvobození je právě tato kniha a zejména její ústřední postava kpt. M. Hečka. Když v roce 2004 redaktor Karel Kroupa psal článek o tomto člověku a zeptal se ho, proč věnoval velkou finanční částku jako sponzorský dar našim novinám, kpt. Hečka odpověděl: „Mám strach, aby Národní Osvobození nezaniklo. Je to vlastně ještě jediný časopis, který nám říká pravdu. Škoda, že se nedostane na stáncích…“

Autor zvolil formu tzv. lidského dokumentu, původně užívanou v etnologii, později i v sociologii, etnopsychologii i v klasické historii. Na pozadí těchto specifik oblasti Zakarpatí, v našem pojetí Podkarpatská Rus, pro Ukrajince Zakarpatská Ukrajina, se odvíjí životní příběh, osud a bojová činnost kpt. Michala Hečky, který ve své skromnosti si nepřál, aby se o něm psalo, leč rodina trvala na svém a autor příběh zpracoval. A nutno říci, že jeho práce si zaslouží nejvyšší chvály. Podařilo se mu totiž zmapovat za vydatného studia množství materiálů z četných oblastí historii Podkarpatské Rusi z několika úhlů pohledu.

Úvodem se zabývá původem rodiny Hečkových a proti proudu času první informace o hlavním hrdinovi jsou z doby po druhé světové válce, kdy kpt. M. Hečka sloužil jako kurýr polních pošt, což svědčilo o velké důvěře, kterou měl u československé i sovětské armády. Následovala služba u Hradní stráže prezidenta E. Beneše. Nepodepsal přihlášku do komunistické strany a z armády odešel, což mělo za následek později nesmyslnou perzekuci, neboť mimo jiné byl i příslušníkem 1. československého armádního sboru v SSSR.

K jeho rehabilitaci došlo v 70. Letech minulého století, kdy bylo znovu restaurováno i jméno generála Ludvíka Svobody. Kpt. M. Hečka obdržel mnoho významných ocenění včetně tří vysokých vojenských vyznamenání sovětských, Ruské federace, Ministerstva obrany České republiky. Všechna jeho vyznamenání a ocenění jsou jako příloha knihy vyobrazena v jejím závěru.

Autor publikaci rozdělil do 27 oddílů – kapitol, z nichž některé nazývá exkurzem, v jiných je exkurz pouze součástí kapitoly, ale vždy jde o podrobný náhled do dějin Podkarpatské Rusi, s přihlédnutím k osudům a životu obyvatel tohoto regionu, vykořisťovaného Maďary, Poláky, Rusi i Čechy. Země vždy zubožovaná cizí politickou a hospodářskou nadvládou.

Lidé tu žili jen z toho, co sami vypěstovali na polích. Před rokem 1918, ale i po něm, Zakarpatí trpělo hladem, negramotností, alkoholismem, religiozitou, která hraničila se středověkými i pohanskými zvyky. Číst a psát neumělo 90 procent obyvatelstva, živícího se zemědělstvím na primitivní úrovni a pastevectvím, které ostatně existuje dodnes když v současnosti přijedete autem do této oblasti, nejednou vám cestu zahradí stádo dobytka. Opilství, a s ním spojené nemoci, až děsivé postavení žen; nebylo vzácností, kdy žena roztloukala kamení u cesty a na zádech v ranečku měla novorozence.

Na Podkarpatskou Rus byli posíláni nepohodlní intelektuálové, například lékaři a učitelé, ale i četníci. To vše pro zdejší region mělo pozitivní přínos v podobě osvěty, kterou tito lidé zaostalým obyvatelům přinášeli. Výrazněji, ale ne převratně se poměry lepšily za první republiky, kdy nejvýznamnější roli sehrála pozemková reforma, i když ke konečnému řešení měla daleko.

Autor uvádí i několik polemik s historiky, kteří se Zakarpatím a poměry v něm zabývali. Vedou k poznání skutečných politických a společenských problémů této oblasti. Zejména v tom směru je na místě vyslovit obdiv autorovi pro jeho systematičnost a jistě až tzv. mravenčí práci, kterou věnoval výběru fakta literatury, jejíž seznam je připojen na závěr knihy spolu s fotografiemi z Podkarpatské Rusi, ze života kpt. M. Hečky, jeho rodiny a přátel i vyobrazení všech jeho vyznamenání.

Dále autor zařadil dobové mapy, jmenný rejstřík, seznam obcí se zřetelem k jejich slovanské typonomii.

V závěru textu je slovo o autorovi, které napsal univerzitní profesor PhDr. Jaroslav Hroch, CSc. z Masarykovy univerzity Brno, z něhož je patrno, že právě tento člověk – PhDr. Jiří Jaroš Nickelli – byl tím nejpovolanějším pro napsání knihy o Synovi Karpat, Michalu Hečkovi. Na pozadí historické fresky Podkarpatské Ukrajiny se odvíjejí životní osudy Rusína, statečného i skromného člověka, který vždy prokázal poctivý a svědomitý přístup k životu, práci i boji.

Šlo by vytknout, že se z recenze jaksi vytratila hlavní postava, kpt. Michala Hečka. Byl to úmysl, neboť čtenář sám si o tomto Synovi Karpat přečte podrobnosti. O jeho hrdinských činech v 2. světové válce i občanské statečnosti v době mírové. A věřte, je to čtení velice zajímavé právě v instalaci s věrným popisem doby a prostředí, v nichž vyrůstal, žil a bojoval.

Marie Nádherová