Král s jedním okem - 1228

15.08.2008 14:17

Václav I. byl synem Přemysla Otakara I. a Konstancie Uherské. Roku 1228 byl korunován, ale faktické vlády nad Českými zeměmi se ujal až r. 1230 po smrti otce.

Otázkou však je, zda zpočátku vládl Václav, nebo jeho matka se sestrou, jejichž vlivu podléhal. Poslechněme si, jak Václava I. charakterizuje František Palacký: „Ze všeho, co víme o králi Václavu I., jeví se, že byl panovník spůsobný a rázný. O povaze a směru ducha jeho svědčí zvláště příznivě okolnost ta, že libovav sobě ve krásoumě, a zvláště v básnictví, rád vídal i ctil básníky na dvoře svém, a sám také jal se skládati milostné písně v jazyku německém. Pod ním turnaje čili sedání a kolby vešly v Čechách teprv ve známost a v oblibu. Dvůr jeho byl nad obyčej předkův skvostnější a štědrost jeho právě královská, k obému napomáhal tuším počínající pod ním květ hornictví českého.“

Tato slova jen dokládají příchod gotiky do Čech za jeho panování. S jeho vládou také souvisel rozvoj měst a obchodu, vzestup České šlechty a upevnění vlivu v Evropě. K Václavovým zálibám nutno připočítat lov a hony, při jednom z nich přišel o oko.

Nebyli by to Přemyslovci, kdyby nebylo mezi nimi sporů. Václav je měl hlavně s bratrem Přemyslem, markrabětem moravským. Roku 1231 těchto sporů využil Fridrich II. Bojovný a vtrhl do Čech. Ne na dlouho. Onemocněl a odtáhl. Václav I. dobyl Brno a donutil bratra k poslušnosti.

Další spor vznikl v letech 1233 a 1237 kvůli předání Břeclavska Oldřichu Korutanskému, což byl syn nejstarší Václavovy sestry Judity. Václav byl nucen opět vytáhnout na Moravu. Přemysl se spasil útěkem do Uher. Naštěstí se ale bratři smířili.

Nejzáslužnějším činem Václava I. v dějinách byl podíl na odražení vpádu Tatarů do Evropy. Vytáhl na pomoc Jindřichu II. Pobožnému, bitvu u Lehnice 9. dubna 1241 však nestihl. Tam Jindřich padl. Tataři stačili poplenit Moravu a zamířit k Vídni. Václavovi a jeho spojencům se podařilo Tatary od Vídně odrazit, čímž si vysloužil velkou pověst.

Historie nezná žádná kdyby, ale přeci jen, spekuluje se, že kdyby v Mongolsku nezemřel chán Ogedej, vojska by se sama nevrátila účastnit se bojů o trůn, dál by pokračovala a v postupu na západ by jim nikdo nezabránil.

Ani ku konci své vlády neměl Václav I. klid. Roku 1248 stál proti šlechtickým povstalcům, kteří měli v čele Václavova syna Přemysla (budoucího krále, Otakara II.) V jednu chvíli byl Václav na hlavu poražen, ale po jedné bitvě u Mostu nastal mezi otcem a synem smír a vystupovali nadále společně a dokázali ovládnout Rakouské země. Václav I. zemřel r. 1253.

 

                                                                                        Karel Štusák

Václav I. do rámečku

„Města česká již za něho brala na se tvářnost onačejší, a uměl také starati se důkladně o pokoj a bezpečí po silnicích.

Že i ve smýšlení a ve mravech národu českého za krále Václava I. staly se změny znamenité, dosvědčují netoliko spisovatelé domácí, věku tohoto blízcí, ale i skutkové sami. Jakož Čech vůbec od jakživa všeho celou duší rád se chápal, cokoli kdy dojalo smyslův a citův jeho, hotov bývaje nasaditi sebe, aby uvedl idey své ve skutek…“

      

František Palacký, Dějiny národu českého v Čechách a v Moravě. Článek druhý.