K projevu premiéra Nečase v Bavorsku

25.02.2013 18:25

Zde je zmíněný odstavec: Nejsem historik a hodnocení vztahů česko-bavorských ze značně vzdálené minulosti si nedovolím komentovat. Z projevu premiéra Nečase jsem proto vybral pouze jeden odstavec, který si podle mého názoru zaslouží pozornost. Jednotlivé výroky tohoto odstavce jsou očíslovány, aby bylo snadné se na ně v dalším odvolávat.

 

1.Omluvy vyslovené představiteli demokratického Německa všem národům za to, co jim způsobil nacismus, i vše, co bylo řečeno z české strany k odsunu a našim bývalým spoluobčanům, otevírá dveře k novému soužití a k věcné diskusi o minulosti a jejímu pochopení. Máme-li v této zkoušce obstát, měli bychom být upřímní.

 

2.Litujeme, že poválečným vyháněním, jakož i nuceným vysídlením sudetských Němců z tehdejšího Československa, vyvlastňováním a odnímáním občanství bylo způsobeno mnoho utrpení a křivd nevinným lidem, a to i s ohledem na kolektivní charakter přisuzování viny.

 

3.Jsme si přitom vědomi zásadního přínosu německy mluvících obyvatel českých zemí pro hospodářský a kulturní rozvoj tohoto prostoru v celé jeho historii.

 

4.Je ale nade vší pochybnost jasné, že se nemůžeme vrátit do doby před 80 lety. Musíme si přiznat, že můžeme napravit jen velmi málo z toho, co špatného se v dějinách stalo. Hledání společné interpretace dějin poskytne morální satisfakci, předválečné majetkové poměry však není možné obnovit.
 

Ad 1: Jsem ochoten věřit, že omluvy vyslovené představiteli demokratického Německa jsou míněny upřímně. Velmi však postrádám obdobný postoj u sudetoněmeckých organizací. U těch nikdy nedošlo k žádné sebereflexi, ačkoli byli svého času jedinými evropskými Němci žijícími v demokratickém státě, navíc to byla jediná demokracie ve střední Evropě, obklopená na všech stranách režimy buď totalitními nebo autokratickými. V této situaci se hlavní politická reprezentace našich Němců, Henleinova Sudetoněmecká strana, stala v podstatě pobočkou Hitlerovy NSDAP a významně přispěla k rozbití Československa. Dialog mezi Čechy a našimi bývalými spoluobčany, který sleduji např. na konferencích v Jihlavě a pak v Brně, se za dvacet let nikam neposunul a bez zmíněné sebereflexe se ani neposune.

 

Ad 2: Tady premiér cituje část česko-německé deklarace z r. 1997, a to tu její část, která byla už v době svého vzniku terčem oprávněné kritiky z české strany, a to z toho důvodu, že symetrii vzájemných omluv neodpovídá symetrie vin, jde naopak o věci nesrovnatelné, jež nejsou vázány pouze časově, ale jsou také ve vztahu příčina – následek.  Za zločiny spáchané státní mašinérií jsou samozřejmě odpovědni občané státu, který je následníkem, za zločiny spáchané jednotlivci jsou odpovědni pouze konkrétní pachatelé a nevidím důvod, proč by se za ně měla Česká republika omlouvat. Až do r. 1948 byly zločiny spáchané po válce vůči Němcům postaveny před soud a velmi kritizovaný (i v deklaraci) zákon 155/46 Sb. tomu nijak nebránil.

 

Ad 3: Nemíním zpochybňovat přínos německy mluvících obyvatel pro hospodářský a kulturní rozvoj naší země. Musím jen doplnit, že část německy mluvících obyvatel byli Židé, a není naší vinou, že už tady nejsou.

 

Ad 4: Samozřejmě že se nemůžeme vrátit do doby před 80 lety. Další věty tohoto odstavce však mohou být čteny i tak, jako kdybychom to snad udělat měli, kdyby to možné bylo. K jakékoli změně majetkových poměrů však není nejmenší důvod, poválečné vyvlastnění německého majetku bylo v souladu s mezinárodním právem, konkrétně s pařížskou reparační dohodou z r.1946. Tady nic napravovat nelze, v opačném případě by se musela znovu řešit otázka náhrady válečných škod. A je chyba, že pan premiér nevysvětlil vše natolik jasně, aby se tato otázka už nemohla znovu objevit.

 

                                                                                Ing. Jiří Prokop

                              Kruh občanů ČR vyhnaných v roce 1938 z pohraničí