Jednosměrná cesta

28.03.2006 15:44


O malé výpravě dvaceti nadšenců minibusem do bavorského hlavního města v den výročí podepsání hanebné smlouvy jsem již krátce psal. Chtěli jsme připomenout výročí Mnichova a zároveň informovat o poválečných plánech německých nacistů s českým národem. Propůjčení státního vyznamenání Franzi Olbertovi ze sudetoněmeckého Ackermanngemeinde „za zásluhy o republiku“ mne nutí se k tomuto tématu vrátit.
Při této příležitosti a na tomto místě jsme chtěli „pokřtít“ mou knihu Germanisierung und Genozid (Hitlers Endlősung der tschechischen Frage. Deutsche Dokumente 1933–1945),  která vyplňuje mezeru v dosavadní německé vědecké literatuře o Hitlerových úmyslech co počít s českým národem, a byla formálně doporučena čelnými českými historiky pro grant z Česko-německého fondu budoucnosti. Mezi 700 dokumenty v knize o 500 stranách není ani jeden, který by nebyl veřejně přístupný. Avšak nevím o německé knize, která tyto dokumenty použila. Česká kniha So oder so, ve které jsem použil český překlad těchto dokumentů, vyšla již ve třech vydáních a je zcela rozebrána. Poprvé jsem se pokusil vydat tuto knihu v Německu před pár lety v hamburském Ostinstitutu  pomocí peněz jednoho cigaretového magnáta; na doporučení jistého známého sudetoněmeckého historika kniha nevyšla.
Na „křest“ knihy do Mnichova bylo pozváno 15 redakcí německých novin – nedostavil se ani jeden novinář, nikdo z pozvaných organizací landsmanšaftu a pan Štecher z mnichovského Českého centra, kde jsme hodlali „křest“ uskutečnit, den předtím zrušil naši rezervaci s výmluvou na Oktoberfest. Nakonec se nad námi smiloval pan Špaček z restaurace Sv. Václava. A to nebylo vše. Na poslední den onemocněl známý německý historik, který přislíbil pronést proslov….
A tak dokumentace o nepředstavitelných úmyslech Hitlerů, Heydrichů a Franků zůstala nadále skrytá před jejich národem, který se snaží o Geschichtsbeweltigung. V mých 82 letech je to asi moje poslední kniha a lituji, že končí takovým nezdarem.


Bořivoj Čelovský