Interpelace poslanců

05.10.2015 09:11

Interpelace poslanců Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR

na 31. schůzi, započaté dne 15. září 2015

 

Zaznamenaná interpelace a odpověď na ní byly předneseny na jednání

dne 17. září 2015

Převzato z oficiálního stenografického záznamu jednání

Interpelující: Vážený pane premiére, nejen mne, ale především mnohé občany znepokojují intenzivní aktivity sudetských Němců na území České republiky a dále aktivity vůči nim ze strany oficiálních představitelů našeho státu či krajů, otevření kanceláře sudetoněmeckého Landsmanschaftu v Praze v roce 2003, letošní registrace sudetoněmeckého krajanského sdružení v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, jehož valné hromady se zúčastnil předseda nejradikálnější organizace sudetoněmeckého Landsmanschaftu, která je i v Německu považována za extrémistickou, pouť smíření na Brněnsku s podporou brněnského magistrátu za účasti Posselta, vyhlášení Roku smíření a deklarace smíření, v níž brněnské zastupitelstvo vyjádřilo lítost nad odsunem Němců. Návrh, který při té příležitosti padl, aby se některých z příštích sjezdů sudetoněmeckého Landsmanschaftu konal v Brně. Uctění památky obětí z řad odsunutých Němců v Mnichově vicepremiérem Bělobrádkem, což bavorský tisk označil za milník ve vzájemných vztazích. Jeho setkávání se sudetskými Němci a pozdravná poselství jejich srazům. Jako vůbec první člen české vlády sudetoněmecký dům v Mnichově, kde sídlí sudetoněmecké krajanské sdružení, navštívil. Účast představitelů české vlády na těchto srazech. To je jen pár příkladů.

Tyto aktivity jsou hrubou urážkou účastníků protifašistického odboje, obětí druhé světové války a českých rodin vyhnaných ze svých domovů v pohraničí. Přispívají k překrucování pravdy o příčinách, průběhu a výsledcích druhé světové války a nerespektují Postupimskou dohodu, která odsun uznala.

Nezdá se vám, pane premiére, že tato servilita vůči sudetoněmeckému Landsmanschaftu je už za hranicí? Jaké stanovisko zaujímáte jako předseda české vlády? A konečně, míníte podniknout nějaké kroky k zamezení uvedených aktivit členů vaší vlády do budoucna?

Děkuji.

Předseda vlády ČR Bohuslav Sobotka: ...... chtěl bych především zdůraznit, že v letošním roce, který je velmi důležitý, protože jsme si připomínali konec druhé světové války v Evropě a 70. výročí osvobození tehdejšího Československa od nacistů, tak v tomto roce se vláda velmi aktivně podílela na tom, abychom si toto výročí připomenuli důstojným způsobem.

Chci zdůraznit, že jsme začali už na začátku letošního roku, kdy se v naší zemi uskutečnila významná konference, která se týkala Dne obětí holokaustu. Tato konference připomenula 70. výročí osvobození koncentračního tábora v Osvětimi a Česká republika hostila jako jedna ze dvou evropských zemí /tou druhou zemí bylo Polsko/ druhou největší takovouto akci, kterou jsme si osvobození Osvětimi připomenuli.

Řada členů vlády, včetně mě osobně, se zúčastnila řady vzpomínkových akcí, které se týkaly nejenom připomenutí osvobození Československa jak ze strany ruské, tak ze strany americké armády, ale také památku obětí okupace, zejména v řadě vypálených a zničených obcí tehdejšího Československa.

 

- 2 -

 

Rozhodně není možné obvinit vládu z čehokoliv, co by se týkalo nějaké snahy přepisovat dějiny, zamlčovat, co byla příčina a co byl následek průběhu dějin 20. století.

Je zřejmé, že i ve vztahu k Německu na počátku byla snaha rozbít Československo, která byla velmi aktivně podporována ze strany tehdejšího Hitlerova režimu v Německu. Na počátku byl Mnichov, na počátku bylo vyhnání řady našich občanů ze Sudet v okamžiku, kdy Sudety na základě později neplatné Mnichovské dohody byly zabrány ze strany tehdejší německé říše. Pak byla okupace, byly stovky tisíc obětí na české straně, a teprve pak přišlo osvobození, rozhodnutí o odsunu a odsun. Čili postup historie byl takovýto a já jsem přesvědčen o tom, že dějiny není možné vyprávět pozpátku a dějiny také není možné vyprávět tak, aby se něco zamlčelo a mluvilo se pouze určitým způsobem. Tolik tedy na okraj toho, o čem jste mluvila.

Nyní mi dovolte, abych se vyjádřil ke vztahům k sudetoněmeckým krajanským organizacím. Myslím si, že poměrně nedávno došlo k pozitivnímu kroku ve vztahu k vzájemnému porozumění. Sudetoněmecké krajanské sdružení na svém spolkovém zasedání v únoru letošního roku schválilo změnu stanov a z nových stanov byly vypuštěny následující výroky: sudetoněmecké krajanské sdružení prosazuje právní nárok na domovinu, její znovuzískání, a tím i realizaci práva národnostních skupin na sebeurčení a hájí právo na vrácení zkonfiskovaného majetku sudetských Němců, případně na jeho rovnocennou náhradu nebo na odškodnění za něj.

To znamená, že byly vypuštěny články, které mohly být vnímány jako velmi konfliktní jak ve vztahu k našim vzájemným dějinám, tak ve vztahu k česko-německé deklaraci z roku 1997.
Já tu nedávnou změnu stanov sudetoněmeckého krajanského sdružení pokládám za krok pozitivním směrem především ve smyslu posílení vzájemné důvěry na mezilidské úrovni.
Čili toto je podle mého krok, který přispěl ke snaze o lepší porozumění
.

Já myslím, že je také zřejmé, že naše vláda se z hlediska vnímání vzájemných vztahů jak vůči Německu, tak vůči nejrůznějším sdružením sudetských Němců opírá o česko-německou deklaraci, která byla přijata v roce 1997.

Pokud jde o nedávnou návštěvu pana místopředsedy Bělobrádka v Mnichově, pan místopředseda vlády Bělobrádek tím vyjádřil svůj občanský postoj v rámci česko-německých vztahů. V tomto případě se nejednalo o oficiální vládní návštěvu a to gesto uctění památky obětí odsunu sudetských Němců tak formálně nepodléhalo souhlasu české vlády.

Pokud jde o česko-německé vztahy, tam bylo od podepsání česko-německé deklarace v roce 1997 dosaženo podle mého názoru vysoké míry důvěry, a to mimo jiné umožňuje, aby se i političtí činitelé z obou stran hranice zapojili do otevřeného oboustranného dialogu.

Já to gesto pana místopředsedy vlády Bělobrádka vnímám jako takové zapojení do vzájemného dialogu. Konec konců, pro tento účel bylo i zřízeno Česko-německé diskusní fórum.

Tolik velmi stručně má odpověď na vaši interpelaci.

 

 

 

- 3 -

 

Interpelující - doplňující otázka - Vážený pane premiére, já vnímám to, že jste se distancoval osobně jako předseda vlády od kroku vicepremiéra Bělobrádka, nicméně vy jste předseda české vlády a nesete určitou zodpovědnost.

Pokud jde o stanovy, já vám budu citovat jiné, které jsou schváleny Sudetoněmeckým krajanským sdružením v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, které je zaregistrováno v ČR. Zde je odsuzováno vyhnání, genocidium a etnické čistky po 2. světové válce na území střední a východní Evropy, přičemž osoby, které to dopustily, jsou pokládány za válečné zločince a podle nich patří před soud.

Osoby, jež se podle výkladu těchto stanov staly oběťmi, mají právo na náhradu škody a na satisfakci, dále na to, aby jim nebo jejich dědicům bylo uděleno státní občanství ČR a obnoveno vlastnické právo, prý neprávem zkonfiskovaného majetku.

Předsedající - Omlouvám se. Váš čas vypršel. Položte otázku na pana premiéra, jestli vás můžu požádat.

Interpelující - .... skutečně si myslíte, že pouhá distance od aktivity vašeho vicepremiéra je dostačující.

Předseda vlády ČR Bohuslav Sobotka - Děkuji. .... víte, on je problém s interpretací slova distancovat se. Mám pocit, že takto to mé prohlášení neznělo. Já jsem se nedistancoval
od toho kroku pana poslance Bělobrádka v tom smyslu, že bych s ním vyjádřil nesouhlas
. Já jsem pouze informoval o tom, že pan místopředseda Bělobrádek ten krok učinil, bez toho, aniž by k tomu byl schválen jakýkoli mandát vlády ČR. Z tohoto hlediska vystupoval jako soukromá osoba.

Nicméně jeho krok vnímám jako gesto, které zapadá do naší snahy zlepšit vzájemné vztahy a hledat porozumění v Evropě počátku 21. století. Z tohoto hlediska jsem nekritizoval postup pana místopředsedy Bělobrádka, nicméně pokládám za důležité vždycky při takových příležitostech zmiňovat nejenom to, co se odehrávalo v létě
roku 1945, včetně excesů, které nastaly při divokém vyhánění, protože nebyl jenom odsun, který byl organizován na základě rozhodnutí mocností a na základě Benešových dekretů. Bohužel bylo také divoké vyhánění, které mělo i řadu lidských obětí, ale není možné hovořit pouze o tom, co se dělo v létě 1945
, ale je potřeba také mluvit o tom, co se třeba dělo v květnu 1942, co se dělo v březnu nebo v říjnu 1938 - 39, prostě je potřeba mluvit o dějinách v jejich celku při každé takové příležitosti. Prostě byla příčina, byl následek
a Československo bylo obětí tehdejší agrese.