Doss Alto – mýtus a skutečnost

22.05.2014 11:46

Meziválečnou legendou se stal boj o alpskou kótu Doss Alto, k němuž došlo v září roku 1918. Tři legionářské roty tehdy odrazily výpad rakousko-uherského úderného polopraporu. Josef Fučík, autor útlé publikace nesoucí podtitul Československá legie na italské frontě 1918, nabízí barvitý, navíc fakty podložený pohled na tuto epizodu z první světové války a současně se snaží oddělit zrno od plev, tj. skutečnosti od pozdějšího mýtu.

 

Jak podotýká, válečné vystoupení čs. vojska v Itálii, „od něhož se za necelých šest měsíců před koncem války chtělo příliš mnoho, jakoby připomínalo nehynoucí – mnohdy však málo známé či zkomolené - Clausewitzovy teze o podřízení války politice“. Podle ní, „náleží-li válka politice, nabude její povahy, ač obraz války nutno ustavičně vidět v pozadí“. Proto politika často nařizuje věci, jež mají „chybný účinek“.

Také v důsledku uvedené skutečnosti  čs. představitelé byli zcela závislí především na zprávách a rozhodování generála Andrea Grazianiho. Toho Grazianiho, jenž byl Čechům představen jako hrdina z italské kampaně v Eritreji (1885) i záchranných prací v Mesině (1905) a zdatný velitel. Proto jej také čs. mužstvo přijímalo s úctou a s oddaností. Čeští subalterní (služebně nebo společensky podřízení – pozn. jč/vr) důstojníci k němu však přistupovali s jistým odstupem, neboť o něm od italských velitelů zaslechli i mnoho špatného a nelichotivého. Jako velitel totiž své podřízené téměř za všechny přestupky  či trestní činy nechával stavět ke zdi. Tedy popravovat zastřelením.

„Odehrála se 21. září 1918 opravdu legendární bitva nebo šlo o pouhý průzkum bojem?“ táže se autor a pokouší se najít odpověď. Přiznává, že zjistit, co se na frontě nad Gardským jezerem skutečně stalo a proč se jako vítězná bitva na Doss Altu zapsalo do historie čs. legií, je velice obtížné.

Při hledání pravdy narážel na podivná a dosud neobjasněná fakta, která zaplavila legionářskou literaturu zejména v dobách první čs. republiky. „Též důkladná monografie  o skutečném životě a boji italské legie, o které uvažoval E. Beneš, není stále k nalezení,“ stýská si J. Fučík.

Ať už je pravda jakákoliv, nijak nesnižuje vytrvalost, houževnost a odvahu prostých Čechů a Slováků, kteří vstoupili do italské větve čs. legií. Byli vystaveni smrtelnému nebezpečí nejen na frontě, ale také mohli o život snadno přijít v důsledku lehkovážnosti jejich velení.

Ne náhodou se coby motto své práce autor vybral výrok profesora JUDr. Miloše Šebora, v první čs. republice pracovníka ministerstva vnitra a znalce válečného a vojenského trestního práva: „Vlastenecké nadšení, vysvětlitelné, ba chvalitebné, není jediným zorným úhlem, pod kterým je možno hodnotit skutečnosti dějin.“

Fučíkova kniha je významným příspěvkem do diskuse o naší minulosti. Možná někoho rozhořčí a jinému přinejmenším poskytne podnět k zamyšlení. V každém případě s ním lze souhlasit, že lpění na mýtech může mít neblahé důsledky. Právě tato skutečnost podle jeho soudu po první světové válce vedla k vnitřnímu rozštěpení legionářských organizací a „dosud mnohdy zastírá věcné zpracování legionářské problematiky, a to opět především její italské větve“.

(Publikaci vydalo nakladatelství Epocha, Kaprova 12, 110 00 Praha 1, tel.: 224 810 353, epocha@epocha.cz, www.epocha.cz)

                                                                       Jana Časnochová-Vrzalová

 

„Vlastenecké nadšení, vysvětlitelné, ba chvalitebné, není jediným zorným úhlem, pod kterým je možno hodnotit skutečnosti dějin.“

     Prof. Dr. Miloš Šebor