Dopis ministru zahraničních věcí

18.06.2013 09:56

Vážený pan

Karel Schwarzenberg

ministr zahraničních věcí ČR

Loretánské nám. 5

118 00 Praha 1

 

Vážený pane ministře,

odpovídáme Vám na dopis ze dne 8. dubna 2013, který na základě Vašeho pověření napsal pan Jiří Čistecký, ředitel odboru MZV ČR.

 

I. Výňatek z petice K. Schwarzenbergovi, ministru zahraničních věcí ČR, ze dne   3. února 2013

 

Vážený pane ministře,

v souladu s čl. 18 Listiny základních práv a svobod a petičním zákonem se na Vás obracím s žádostí o vyjádření k dále uvedeným otázkám.

Ve Vašich projevech, které jsme měli možnost slyšet, studovat, často mluvíte o spravedlnosti, o právech a povinnostech jednotlivců, sociálních a národnostních skupin či subjektů mezinárodního práva. Hovoříte i o vyhnání a zločinech, kterých se naši předkové, jak tvrdíte, dopustili. Vyjadřujete se krajně urážlivě o poválečné československé vládě, zvláště pak o prezidentovi dr. Edvardu Benešovi.  Dovolíme si zejména na uvedené navázat.

 

I.

Německá historička Barbara Tóthová v článku Kolibřík z Prahy (Cicero, 2, 2011, str. 48-51) píše, že Sudetským Němcům dělá dobře, když Schwarzenberg říkává o sobě německy, že je nejdříve Schwarzenberg a pak „Böhme“ (jak je uvedeno na str. 49 v časopise) a nikoli „Tscheche“. 

1)      Je pravdou, že se považujete za Bémáka  („Böhma“) a nikoliv Čecha? 

2)      Pokud ano, proč jste o této skutečnosti neinformoval voliče, když, jak tvrdíte, Vaše kampaň byla čestná, nic neskrývající, otevřená?

 

II. Z odpověďi K. Schwarzenberga, ministra zahraničních věcí ČR, prostřednictvím dopisu Jiřího Čisteckého

 

Ministerstvo zahraničních věcí České republiky

Jiří Čistecký, ředitel odboru

 

V Praze dne 8. dubna 2013

         Č.j.; 93868/2013-0SE

        

Vážený pane Rejfe,

z pověření ministra zahraničních věcí Karla Schwarzenberga reaguji na dopis. který jste mu dne 3. února 2013  adresoval. Vzhledem k závažnosti jeho obsahu i množství otázek, jež nastolujete, si její vypracování vyžádalo delší čas, než je obvyklé.

Úvodem mi dovolte poukázat na preambuli Ústavy české republiky, dle které je tato země vlastí rovnoprávných. svobodných občanů, konkrétněji státem "občanů České republiky v Čechách, na Moravě a ve Slezsku". Volba do té míry uvedených termínů v české ústavě není nahodilá: uplatnění občanského principu nacházející výraz v uvedených formulacích umožňuje, aby se s naším státem mohli jako se svou vlastí ztotožnit jak příslušnici českého národa, tak i příslušníci národnostních menšin, kteří náš stát jako svou vlast obývají rovněž.

Vyjdeme-li z výše uvedených skutečností, zdá se přirozeným, že "ein Böhme" je někdo se zřetelně blízkým vztahem k území, ze kterého pochází, chcete-li ten, jemuž se také říká zemský patriot. Asi nemusím dodávat, že český překlad slov „Böhme" a "Tscheche" je identický a že znamená "Čech". Úplně stranou ponechávám okolnost, že spisovná čeština Vámi užívaný termín -"Bémák" - ani nezná.

 

III. Naše odpověď  k uvedenému:

Vzhledem k tomu, že jde o odpověď na petici, která má otevřený charakter, pak i naše   odpověď má povahu otevřeného dopisů.

 

Jak vyplývá z výše uvedených vět, na ministerstvu zahraničních věcí ČR, dokonce ani ten, kdo byl panem ministrem K. Schwarzenbergem pověřen, aby na naši petici odpověděl, nedokáže rozeznat petici od obyčejného dopisu, ač skutečnost, že naše podání je peticí, jasně jsme zdůraznili. Ostatně pan J. Čistecký, ředitel odboru MZV ČR, nechyboval v tomto směru sám. Krátce před ním, 28.2.2013, odpovídala na jednu petici, adresovanou též panu K. Schwarzenbergovi, ministru zahraničních věcí, paní Ivana Hlavsová, ředitelka odboru MZV, a též ignorovala skutečnost, že naše podání bylo peticí, a odpovídala na dopis, jak výslovně ve své odpovědi uvedla.

 

Podání i vyřízení petice je upraveno zákonem č. 85/1990 Sb., o právu petičním. V § 5 (3) tento zákon jasně říká: „Státní orgán, který petici přijal, je povinen její obsah posoudit a do 30 písemně odpovědět tomu, kdo ji podal…“.

 

Termín vyřízení petice státním orgánem je jednoznačně stanoven – dobou do 30 dnů. Nejde tedy na petici odpovědět za dobu delší než je zákonem stanovena a dokonce se odvolávat na  závažnost  obsahu i množství otázek, jež byly nastoleny, a proto si její vypracování, jak argumentuje pan ředitel J. Čistecký, si vyžádalo delší čas, než je obvyklé. Tato argumentace jmenovaného je v hrubém rozporu se zněním petičního zákona. Panu řediteli to však zřejmě nevadí. Petiční zákon nezná  nebo si myslí, že Ministerstvo zahraničních věcí stojí nad zákony ČR. Pan ministr by neměl platonicky vzdychat nad stavem práva v ČR, ale měl by se postarat, aby v jeho úřadě byly zákony dodržovány a plněny. Dosud, jak vidno z výše uvedeného, tak tomu není.

 

III. a) Pane ministře,

nikde jsme v Ústavě České republiky ani v jiných právních normách našeho právního řadu nenašli  termín „Böhme“. Dokonce ani žádná národnost není tak právně označena. V ČR  jsou ústava i další právní předpisy vydávány pouze v češtině, na rozdíl od tzv. protektorátu, kdy byly německo-české. Musíme tedy vycházet z českých termínu. Pokud Vy, nebo Vámi pověřený pracovník, českým termínům předřadíte nějaký německý, vzniká otázka, proč tak vlastně činíte?, a poté se jej snažíte překládat, pak jde o hrubý nedostatek. Při překladu termínu můžete mu dát téměř libovolný obsah, poněvadž není dosud právně vymezen.

Termín „Böhme“ a termín „Čech“, jsou podle našeho názoru dva různé termíny s odlišným obsahem. Váš účelový výklad považujeme za zavádějící.

 

Jestliže termín „Böhme“ je identický s termínem „Tscheche“, jak tvrdíte, prostřednictvím Vašeho pracovníka,  jehož tvrzení je tedy možné považovat i za Vaše, pak proč jste se  tak namáhal  přesvědčovat německou historičku, že jste „Böhme“, nikoliv „Tscheche“?  Stačilo přeci jen říci, že jste Böhme“. Ten dodatek, že nejste „Tscheche“ byl při Vašem výkladu zcela nadbytečný. Přesto jste řekl uvedenou větu, jak je výše citována, poněvadž jste věděl, že „Böhme“ a Tscheche“ jsou rozdílné termíny. Věděla to i německá historička, a proto o tom napsala. Jinak by přece bylo zbytečné o tom psát. Vaše výklady, nebo snaha Vašeho pracovníka, nic na těchto faktech nemohou změnit. Jen my se stydíme za Vás. Udělat chybu a přiznat se k ní je chlapské. A Vy se jako chlap představujete veřejnosti. Zapírat je však vždy znakem charakterového selhání.

 

Vaše odpovědi, tlumočené panem ředitelem Čisteckým, jsou, podle našeho názoru, účelové. Snažíte se jen svým výkladem  zmírnit  své více než hrubá pochybení. Pokud pak pravda pláče v koutku, pak jste se zřejmě vydal po nesprávné cestě. Pravda je vždy nezměřitelně větší hodnotou než vztah nadřízenosti a podřízenosti, jemuž zřejmě Váš pověřený pracovník podlehl. I na MZV ČR by pravda měla být doma. Ale ani tam nemůže být objektem nějakého „diplomatického“ zvláštního zacházení.

 

III. b) Dále z  odpovědi ministra K. Schwarzenberga, obsažené v dopisu pana Jiřího Čisteckého, ředitele odboru MZV ČR:

„ V souvislosti s Vašimi dalšími dotazy se zdá být situace mnohem jasnější a já Vás musím upozornit na to, že ve smyslu mezinárodních zvyklostí je každá česká vláda jako celek - a to včetně svých jednotlivých ministrů - povinna respektovat závazky svých předchůdkyň zakotvené ve formulacích oficiálně stvrzených dokumentů.“

III. c) Naše stanovisko k uvedenému

K výše uvedenému Vašemu tvrzení dodáváme, že souhlasíme s Vámi, že každá česká vláda je povinna respektovat závazky svých předchůdkyň zakotvené ve formulacích stvrzených dokumentů.

Jak situace vypadá z hlediska zásady, jíž s Vámi sdílíme? České překlady Postupimské konference i z jiných konferencí, na kterých Spojenci již dříve jednali o budoucím uspořádání Evropy, vždy, a to  ještě v době druhé světové války, používaly především termín „odsun“, jindy „přesídlení“ či „transfer“. Nikdy nebyl v souvislosti s přesídlením Němců použit termín „vyhnání“. V souvislosti s tzv. divokými odsuny byl Spojenci v dokumentech použit termín „vyhoštění“. Divoké odsuny vzali spojenci na vědomí a tak je legalizovali. O tom podrobněji píše pan profesor Václav Pavlíček.

V souladu s uvedeným by jste tedy měl, pane K. Schwarzenbergu,  používat termín odsun, či přesídlení či transfer. Přesto tak nečiníte. Jste-li si uvedených skutečností vědom, jako ministr zahraničních věcí ČR jste povinen uvedené mezinárodně právní pojmy a jejich užívání znát, a  dále-li užíváte termín „vyhnání Němců“, pak vlastně Evropě i světu říkáte, že jsme Němce jednostranně vyhnali, a že proto mají nárok na náhradu škod, které jim vyhnáním vznikly, a příp. i nárok na návrat do „vlasti“.  Toto  pojetí je však z hlediska mezinárodního práva zcela falešné a pro republiku značně škodlivé. Velmi se však blíží požadavkům sudetoněmeckého landsmanšaftu.

Prof. JUDr. Miroslav Potočný, DrSc., jeden z našich největších znalců mezinárodního práva, provedl rozbor XIII. části Postupimské dohody a popsal hlavní stránky institutu přesídlení (transferu), které jsme ve své petici z 3. února 2013 přesně uvedli. Proto se zabývat dalším, považujeme za nadbytečné. 

Znovu jen  zdůrazníme jeho slova: „Nejen právnímu a lingvistickému specialistovi, ale i prostému občanu cosi vnitřně říká, že ´vyhnání´ nemá nic společného s transferem. Institut přesídlení předpokládá předchozí mezinárodní dohodu zainteresovaných států o spořádaném a humánně uskutečněném transferu osob z jednoho státu do druhého. Vyhnání naopak bývá jednostranným aktem státu…“. Tolik pan profesor Potočný.

V souladu se zásadou  uvedenou vašim pověřeným pracovníkem i s výše uvedenými skutečnostmi byste měl, pane Karle Schwarzenbergu, znovu zdůrazňujeme, jako ministr zahraničních věcí ČR používat termín odsun, či přesídlení nebo transfer. Zatím však jsme u Vás zaznamenali, že používáte výhradně termín vyhnání. Pokud nemůžete nebo nechcete užívat termín odsun, odejděte, prosíme, z funkce ministra a republiku dále nepoškozujte.

Poukazujete-li na Česko-německou deklaraci z roku 1997, pak jste si jistě vědom, že jde o deklaraci, tedy prohlášení, jehož závaznost ve srovnání s mezinárodními smlouvami, které vytvářely poválečné uspořádání světa, zaváděly nové právní termíny, je zcela nesrovnatelně menší, ba zanedbatelná. A podle našeho názoru, a i podle Vaší výše uvedené zásady, měla zmíněná deklarace vycházet z termínů mezinárodním právem dříve užívaných a ne z části přejímat sudetoněmeckou terminologii.

Mluví pro to i další velmi podstatná skutečnost. „Dohoda o přesídlení Němců uzavřená třemi velmocemi, jednajícími i jménem Německa a zavazující budoucí Německo, k níž jako třetí státy přistoupilo Polsko, Československo a Maďarsko, je tedy mnohostrannou záležitostí a aktem, který žádná smluvní strana není oprávněna sama nebo ve vztahu k další straně doplňovat, měnit nebo rušit! Jakékoliv doplnění, změna či zrušení by muselo být projednáno všemi smluvními stranami. Taktéž není z hlediska zásad smluvního práva představitelné, že by jedna smluvní strana, např. Československo, byť v dobré víře, jednalo bilaterálně  s Německem o případných změnách  Berlínské (postupimské) dohody o přesídlení Němců z Československa, aniž by tuto záležitost předtím konzultovalo s příslušnými velmocemi a taktéž s Polskem a Maďarskem.“ (Prof. M. Potočný, Mezinárodní právo a transfer Němců z Československa)

Z výše uvedených důvodů nemůže proto Česko-německá deklarace vytvářet a zavádět novou, od mezinárodní úpravy odlišnou terminologii a nedbat na mezinárodní právo. Proto nejen terminologie deklarací užívaná, v rozporu s mezinárodním právem, není nijak závazná. Lze ji považovat za počáteční pokus o revizi Postupimské smlouvy a dalších mezinárodních spojeneckých smluv, v němž sudetoněmecký landsmanšaft nejdále pokročil.

K dalším Vašim „vysvětlením“, obsaženým v dopise Vámi pověřeného pracovníka, považujeme za nadbytečné se vyjadřovat.    Důkazy obsažené v petici ze dne 3. února 2013 ignorujete. Na konkrétní otázky peticí vznesené a číselně uvedené  neodpovídáte. Máme dojem, že někde spíše než odpovídáte, se snažíte skutečné odpovědi vyhnout. A právě toto počínání petiční zákon, ani příslušné ustanovení Listiny základních práv a svobod neumožňuje. Jsme přesvědčeni, že jednáte v rozporu s těmito právními normami. Pane ministře, vydáváte se za ochránce právního státu, jednejte tedy na MZV ČR, prosíme, v souladu s právem.

IV. Závěrem

           Mezi českou veřejností je značně rozšířený názor, že v činnosti ministerstva zahraničních věcí ČR se v posledních letech projevují určité, někdy přespřílišné, germanofilní  tendence. O Vás, pane ministře, je známo, že jste členem, či alespoň mecenášem a podporovatelem Ackermann-Gemeinde (AG). Součástí  AG je jak mnichovská AG, tak i české Sdružení AG. AG jako celek je součástí sudetoněmeckého landsmanšaftu (SL). Nedávné poslední říšském setkání AG v Budyšíně se konalo dokonce pod Vaší záštitou, jak bylo uvedeno na pozvánce. Pokud nejste  členem SL prostřednictvím členství v AG, pak minimálně máte k němu velmi blízko, a to i z hlediska jeho cílů. Tato skutečnost je u ministra zahraničních věcí ČR více než zarážející. Loajalita k ČR, jak jsme přesvědčeni, vylučuje loajalitu k SL, jíž jako ministr nepřehlédnutelně projevuje. Uvítáme, když se od SL veřejně distancujete.

Podle Vašeho příkladu jednají i někteří pracovníci MZV ČR. Jsou hosty v Sudetoněmeckém domě v Mnichově, nebo v prostorách našich misí umožňují sudetům konat různá setkání, účastní se  akcí SL, zastávají stanoviska obdobná jako Vy. Jsou snad každoročně, alespoň v posledních letech, jako oficiální hosté na sjezdech SL, kde nejednou vyslechnou protičeské štvaní, aniž by se ohradili. A podle zásady, kdo mlčí, souhlasí, máme  zato, že skutečně souhlasí. A to považujeme za skandální!

Obdobnými aktivitami se zabývá i pan ředitel Čistecký. Podle informací Sudetendeutche Zeitung z 12.4.2013  vystoupil se svým příspěvkem na nedávném XXII. brněnském sympoziu, v němž  mluvil o dialogu mezi P. Nečasem, českým premiérem, a Horstem Seehoferem, bavorským premiérem. Nic však nevíme o tom, zda  poukázal na odlišné mezinárodněprávní postavení těchto premiérů. Zatímco P. Nečas je předsedou vlády ČR, svrchovaného státu, pak H. Seehofer je předsedou bavorské vlády. Bavorsko je pouze jednou z německých spolkových zemí, které se však těší jen tzv. fragmentární svrchovanosti, tedy zlomkovité či částečné. Bavorsko nemá ministerstvo zahraničních věcí. V této oblasti  je výlučně způsobilá jen SRN, její ministr zahraničních věcí. Je nám  velmi líto, pokud pan vedoucí odboru, J. Čistecký, na tyto skutečnosti neupozornil. Chceme-li účinně jednat o mezinárodních vztazích, pak musíme jet do Berlína a nikoliv do Mnichova nebo přijímat návštěvy z Berlína a nikoliv z Mnichova. Tuto abecedu by mělo znát celé MZV ČR, především Vy, pane ministře, jako jeho představitel. Velmi uvítáme, když o těchto skutečnostech se na veřejnosti alespoň zmíníte.

Ministerstvo zahraničních věcí ČR, jeho pracovníci, často mluví tam, kde by měli spíše mlčet, a bohužel často mlčí tam, kde by měli mluvit. Když sledujeme sudetoněmecký tisk, zejména Sudetendeutsche Zeitung a Sudetenpost, víme, že jejich protičeské útoky jsou nejen příliš časté, ale také intenzivní a opakované. Ministerstvo jistě vládne diplomatickými prostředky, nemusí to být hned protesty a memoranda, jejichž pomocí by mohlo dosáhnout alespoň snížení útočnosti sudetoněmeckého tisku. Nic takového, jak jsme přesvědčeni, se však neděje. Nedávno zaútočil proti ČR europoslanec za Rakousko, údajně bývalý heiderovec, který svým lživým projevem poškodil dobré jméno republiky. Naše ministerstvo jako obvykle mlčí, ač by v tomto případě mělo nejen mluvit, ale také rozhodně jednat.

Jak MZV ČR je více proněmecké, jak soudíme, tak je současně i více protiruské. A právě tato tendence poškozuje i naše nejen hospodářské zájmy.

           Pokud, pane ministře Schwarzenbergu, hodláte v těchto a podobných praktikách pokračovat, hrubě zanedbávat tak české národní a státní zájmy, pak Vás žádáme, ba velmi prosíme, abyste z MZV ČR odešel a samozřejmě s Vámi i někteří další pracovníci, kteří jednají obdobně.

           Pro současnost si velmi přejeme, aby na MZV ČR dokázali alespoň vybraní vedoucí pracovníci odlišovat petice od dopisů a v souladu s petičním zákonem a příslušným ustanovením  Listiny základních lidských práv a svobod  je také vyřizovat. Je možné, že toto naše přání je pro MZV ČR příliš zatěžující. Ale v rámci zápasu o lidská práva  ve světě, jímž se  ministerstvo zabývá, by se mohlo snažit i o naplňování Listiny základních práv a svobod v České republice. 

Pokud jsme v nějakém tvrzení nepřesní nebo se dokonce mýlíme, pak prosíme o omluvení. Děkujeme moc za pochopení.

V Praze dne 31. května

 

Ing. Pavel Rejf, CSc.                                            JUDr. Ogňan Tuleškov, v.r.

 

Na vědomí: Kancelář prezidenta republiky