Dne 15. 11. 1939 nás bylo dvacet

07.01.2009 12:35

   V ten den se shromažďovali vysokoškolští studenti, univerzitní profesoři a rektoři na pražském Albertově, aby na poslední cestě doprovodili studenta medicíny J. Opletala. Zemřel po těžkém zranění německou kulkou při pokojné demonstraci 28. října na Václavském náměstí.

 

   Do průvodu se vmísilo několik gestapáků v civilu, Němců ze zabraného pohraničí. Vybrali dvacet studentů – účastníků pohřbu a zatkli je. Proč dvacet? Víc jich nákladní vůz německého polního četnictva nepobral.

 

   Já byl mezi nimi. V pražském sídle gestapa, Pečkárně, nás nevyslýchali, ale za to pořádně „procvičili“ pod komandem gestapáka v civilu; poznal jsem ho, byl to majitel drogérie z Ústí nad Labem, kde jsem prožil své mládí až do vynuceného útěku v září 1938.

 

   Tři neděle jsme nebyli schopni si sednout bez pronikavé bolesti. Když se chystalo přepadení SSSR,  vyklízelo se vězení gestapa na Pankráci pro zatýkané komunisty do věznice na Karlovo náměstí, která snad od rakouských dob nebyla v používání. Na malém dvorku, do kterého se dnes dostanete průchodem ve věži, chodil denně zástup vězňů za řvavého komanda vězeňského dozorce, kterého jsme pro jeho řev nazývali Tarzanem.

 

   Dvorek, tehdy z kočičích hlav, je dnes upraven a chybí tam jen pamětní deska za všechny české  vlastence, kteří tam pod gestapem trpěli. Rodiče a známí se chodili dívat do Malé Lazarské, zda někoho ze svých za zamřížovaným oknem uvidí. Za několik měsíců se otevíral koncentrační tábor v Malé pevnosti Terezín, a nás tam převezli. Vězeňští dozorci byli zpočátku z řad říšského polního četnictva. Ti vězně zbytečně netýrali. Ale v roce 1940 byli vyměňováni za mladé příslušníky SS, kteří svým sadismem ovládli věznice i Malou pevnost. Nejkrutější byli Němci z našeho zabraného pohraničí a z Rakouska.

 

   K uzavření českých vysokých škol a zatčení na 1500 vysokoškolských studentů s převozem do  koncentračního tábora Sachsenhausen-Oranienburgu došlo o dva dni později.

 

   Dnes je to státní svátek, kterému nás dvacet bylo předvojem.

 

   Zbývají otázky:

   uvědomují si ty doby a jejich příčiny i důsledky naši svobodní mladí?

   Zařadila sudetoněmecká kancelář v Praze tytu události do svého programu, aby omluvila svou existenci?

 

   MUDr. Bořivoj Dvořáček, Holandsko