Český Krumlov „navěky“ německý?!

22.12.2005 12:19

Nejjižnější Čechy našim čtenářům nemusíme představovat: Lipenské jezero je někdy označováno jako naše moře, Český Krumlov patří k nejnavštěvovanějším místům naší vlasti, nejvyšší hora české Šumavy se zvedá v místech, kde se stýkají hranice Čech, Rakouska a Bavorska.


Desetitisíce místních obyvatel a statisíce návštěvníků si dnes ani nepřipomenou, že tento překrásný kraj před více než 60 lety prožíval trpké období, které si už nedovedeme představit. Od podzimu roku 1938 do května 1945 byla část jižních Čech násilím odtržena od republiky a připojena přímo k takzvané Velkoněmecké říši.
Mnichovský diktát ultimativní formou nařizoval, že Československo musí ihned odstoupit Německu pohraniční kraje s většinou německého obyvatelstva, bez ohledu na to, že po staletí byly součástí českých zemí. Dne 8. října 1938 vůdce sudetských Němců Konrad Henlein v Linci vyhlásil, že mezi okupovaná území bude patřit i 82 414 obyvatel sousedních okresů Český Krumlov, Vyšší Brod, Horní Planá, Chvalšiny, Kaplice a Nové Hrady. Celá tato oblast se stala součástí župy Horní Podunají. Odtržená tato oblast většinou zahrnovala úzký pruh blízko státní hranice. Jen u Českého Krumlova zasahovala 30–35 kilometrů do českého vnitrozemí. Obě větší města, Český Krumlov a Kaplice, se nacházela přímo na okraji česko-německé národnostní čáry.
V květnu a červnu 1938 se konaly obecní volby. Jejich výsledky v pohraničí byly katastrofální, neboť 90–95 procent hlasů odevzdali voliči dobrovolně Henleinově straně.
V září 1938 po Hitlerově projevu v Norimberku, henleinovci v pohraničí vyvolali protistátní puč.
O útěku z pohraničí podal svědectví také Josef Benda z Českých Velenic: „V noci běžel ulicemi hasič, troubil na trubku a volal: Lidé utečte, Němci jdou“ Ještě na začátku října české obyvatelstvo doufalo, že pořádkovou službu převezme britský legion o síle 10 tisíc vojáků. Byli však zklamáni. Pány celého pohraničí se stali Němci. Dne 8. října do Českého Krumlova dorazila první jednotka wehrmachtu. Na přeplněném náměstí je fanaticky uvítalo všechno německé obyvatelstvo. Henleinovský starosta Dr. Schönbauer prohlásil, že Krumlov už bude na věky jen německý. Za několik dní městská rada se usnesla, že napříště se obec bude jmenovat Krumau an der Donau místo Český Krumlov.
Trpký byl osud desetitisíců Čechů v pohraničním území jižních Čech. Po okupaci wehrmachtem v Českém Krumlově zůstalo jen 350 Čechů z původních 2012. Okamžitě začala nemilosrdná germanizace: byly zakázány všechny české školy. Dne 12. října 1938 o tom psaly Jihočeské listy, které vycházely v Českých Budějovicích, v článku „Ztracená práce 54 let“: „Ve ztraceném území byla uzavřena dvě česká gymnázia, jedna obchodní škola a 58 dalších škol. 126 českých učitelů se octlo bez zaměstnání. Zároveň byly zakázány všechny české spolky, české noviny, tělovýchovné organizace, všichni čeští zaměstnanci byli propuštěni.“
Hlavní slovo v celém Německu, tedy i na územích, okupovaných v Československu v roce 1938, měla Nacionálně socialistická strana dělnická (NSDAP). Do ní byli postupně převedeni, až na výjimky, členové Henleinovy strany, která přestala existovat. Postupně vznikaly přidružené organizace. V okrese Český Krumlov bylo 602 členů oddílu SA, 110 členů elitní organizace SS, 190 členů hitlerjugend. Německé obyvatelstvo se do uvedených organizací hlásilo dobrovolně a často přímo s nadšením.
Landrát (okresní úřad) se zajímal o to, jak byly využity budovy českých škol, čemu škola slouží a jaká je její cena. Nacisté měli stále obavy z vlivu církve mezi obyvatelstvem. Školní rada Webinger se obracel na odbočky NSDAP s žádostí: „Potřebujeme dvě učitelky, ale bez vyznání, které nemají žádné styky s církvemi.“
Výrazným zásahem do života okupovaných jižních Čech bylo nucené přestěhování Němců z Besararábie, Bukoviny a Tyrolska. Dne 9. září 1940 sdělila Volksdeutsche Mittelstelle v Linci: „Na příkaz Vůdce bude přesídleno z Besarábie a Bukoviny 200 tisíc Němců.
V oblasti Oberdonau musí být usídleno na určitý čas, nejméně do jara 1941, 25 tisíc osob. První přijedou za 14 dní. Musíme se chovat důstojně k těm, kteří v důvěře ve Vůdce opustili své domovy.“ Bylo nařízeno, aby pro ubytování přesídlenců byly použity kláštery, nevyužitá kasárna, hostince, budovy, používané jen pro letní pobyt.
Skutečnost, že v okupované části jižních Čech zůstal jen malý počet českého obyvatelstva, byla důvodem k tomu, že nebylo možno rozvinout větší odbojové akce. Přesto např. v obci Vyšný u Českého Krumlova místní obyvatel Čech J. Medek si sestrojil tajnou vysílačku a začal šířit protinacistická hesla jako např. „Češi vpřed pod prapory svobody, Konec s otroctvím, Svoboda přichází, Českoslovenští vojáci, přijde Váš čas atd“. Gestapo za
pomoci místních Němců vysílačku odhalilo. Bylo zatčeno 35 členů ilegální organizace, z nichž dva byli popraveni. V Krasetíně pod Kletí je uprostřed obce památník se jmény osmi Čechů, kteří tam byli popraveni v roce 1942 a další dva v roce 1945.
Protože velká většina mužů byla postupně mobilizována do wehrmachtu, bylo třeba pracovníky ve všech oborech národního hospodářství nahrazovat. Už od roku 1939 to byli „dobrovolníci“ z Polska, po roce 1940
ve stále větším počtu váleční zajatci, kteří pracovali v papírnách u Českého Krumlova, v grafických závodech i v zemědělství.
S koncem války je spjata i otřesná historie takzvaných pochodů smrti. Jak se blížila fronta, nacisté evakuovali koncentrační tábory a vězně hnali stovky kilometrů o hladu, bez lékařské péče nebo v krutých mrazech od
jednoho tábora k druhému. Podle záznamů německého četnictva jen na úseku Kaplice–Horní Dvořiště se našlo v hromadných hrobech 92 obětí. Na 130 mrtvých zanechal za sebou transport z koncentračního tábora
v Osvětimi ve dnech 27., 28. a 29. ledna 1945.
V Českých Velenicích se po válce našlo ve společném hrobě 512 bezejmenných obětí z tzv. vánočního transportu z 23. prosince 1944. Byli to maďarští Židé, kteří ve velké většině zmrzli už při dopravě v otevřených železničních vagonech.
Existují dokumenty o tom, že nenávist německého civilního obyvatelstva trvala až do konce války. Když u obce Tichá blízko Kaplice nouzově přistál americký vojenský letoun, celá šestičlenná posádka byla postřílena
na rozkaz velitele německého četnictva Lindenmayera a okresního vedoucího NSDAP F. Stassera.
Koncem dubna se do okresů Kaplice a Český Krumlov začaly blížit jednotky americké i sovětské armády. Od jihu, z Lince do tohoto území pronikaly i ustupující jednotky tzv. Vlasovovy armády. Jen malé části z nich se podařilo přejít do amerického pásma.
Teprve 5. května ovládli Američané Vyšší Brod. Ve městě bylo jen několik Čechů; Němci se s novými poměry nechtěli smířit. V sousedství města vznikl ohromný zajatecký tábor bývalých příslušníků wehrmachtu. Hlídali je už američtí vojáci.
V samotném okresním městě Českém Krumlově byla situace dlouho napjatá. Obyvatelstvo ve své většině nechtělo vzít na vědomí německou porážku. Ve městě stále ještě zůstávala posádka wehrmachtu. Konečně
6. května americká armáda obsadila město, ale až 11. dubna vlasovci byli nuceni odejít západním směrem.
Postupně byly zakládány místní správní komise ve všech obcích, kam se již vracelo české obyvatelstvo. Od května 1945 až do konce roku mohli Němci z jižních Čech odcházet za hranice nerušeně, dobrovolně. V září 1945 uprchlo přes hranice veškeré obyvatelstvo pohraničí obce Svébohy. Vzali s sebou i všechen dobytek.
Válka skončila, ale ještě nebyl klid. V hlubokých novohradských lesích se skrývali jednotlivci i celé skupiny bývalého wehrmachtu nebo verwolfové. Vraždili všechny ty, kdo se jim postavili do cesty. Postupně však i celé jižní Čechy byly osídlovány českými přistěhovalci. O pořádek se již postaraly jednotky nové československé armády. Definitivně skončilo tragické období minulých let.


Miloslav Moulis