Československý vojenský odboj v Polsku

21.08.2012 22:35

Před napadením Polska hitlerovským Německem směřoval hlavní proud čs. emigrantů , z nichž tvořili početnou složku příslušníci bývalé čs. armády přes hranice protektorátu Čechy a Morava a Slovenska s Polskem. Většina měla představu, že obdobně jako v první světové válce, vzniknou v zahraničí čs. vojenské jednotky, které budou moci zasáhnout do boje proti německým okupantům. Polská vláda, která uvítala Mnichovský diktát, zabrala část československého území a usilovala o nové uspořádání v Evropě, v níž by mělo hrát významnou úlohu Velké Polsko, nepovolila po 15. březnu 1939 vytvoření čs. jednotky na svém území, avšak umožnila omezenou působnost čs. vyslanectví ve Varšavě a konzulátu v Krakově.

Z iniciativy některých důstojníků (např. ppor.R. Slívy, por. J. Kaleta a dalších) byla  na schůzce 30. dubna 1939, svolané čs. zastupitelským úřadem v Krakově,  založena "Zahraniční vojenská skupina československá." Vedení skupiny převzal npor. J. Král.

V důsledku této pro nás nepříznivé situace v Polsku zahájili čs. diplomaté jednání o možnosti přesunu našich vojáků do Velké Británie nebo Francie. Na tomto základě odjelo ze země 6 transportů s více než 1200 osobami, včetně 477 letců do Francie. Vojáci se museli zavázat k dobrovolnému vstupu do francouzské cizinecké legie.

Od 19. června 1939 převzal velení zbytku vojenské skupiny pplk. L. Svoboda, který se zasadil o její demokratizaci v duchu předmnichovské republiky.

Dne 30. června 1939 vyšla polská vojenská správa vstříc. Čs. žádosti o poskytnutí ubytovacích prostor a čs. vojenská skupina se přestěhovala z dosavadního ubytování (Dom turistyczny, Glowny rynk č.28) do výcvikového tábora  v Malých Bronowicích u Krakova.

Tam vznikly organizační základy budoucí jednotky – pěšího pluku, dělostřeleckého oddílu, tankové roty, spojovací, ženijní a protitankové čety a letecké perutě.

Vzhledem k napjaté politické situaci v Evropě a hrozícího útoku nacistického Německa, změnila polská vojenská správa koncem července svůj postoj k čs. vojenské jednotce a nabídla vstup do polské armády čs. specialistům a letcům a po napadení Polska vydal prezident I. Mościcki dekret o utvoření tzv. České a slovenské legie v Polsku.

Dne 30. srpna 1939 byla čs. vojenská jednotka v počtu 622 osob přemístěna do tábora v Leskne u Baranoviči. V bronowickém táboře zůstala přijímací skupina pod vedením kap. F. Divokého včetně letců, dělostřelců a ženistů, kteří se na základě výše uvedené výzvy polské vojenské správy  přihlásili do polské armády.

Vzhledem ke katastrofálnímu vývoji válečné situace a dezorientaci polské armády nezasáhlo do bojů z nepřítelem ani 93 letců, kteří vstoupili v létě do smluvního poměru do polského letectva. Byli soustředění na základnách  Deblin Pulawa a jen někteří (J. František, V. Kosař, O. Kestler, M. Pavlovič a J. Balejka) se zúčastnili bojových akcí. Při náletu na letiště Deblin, 2. září 1939 zahynuli letci (npor. Š. Kůrka, por. Z. Rous, por. O. Šándor), první padlí čs. vojáci na frontách druhé světové války. Po tomto náletu ustupovali naši spolu s polskými letci přes polní letiště Góře Pulawské, Belžyce, Bucharu. Po nouzovém přistání u vesnice Kivercy u Lucku se zúčastnili obrany města Brest a 17. září se vydali vstříc Rudé armádě a zůstali na Volyni, kam dospěla také skupina regionu vyslaná k obraně Tarnopolu v počtu asi 14 vojáků. Asi 10 letců přešlo spolu s polskými leteckými jednotkami do Rumunsku.

Dne 11. září 1939 byl vydán rozkaz k spěšné evakuaci tábora v Leszne a vypraven transport vojáků a skupiny civilních pracovníků konsulátu a vyslanectví, která přibyla z Varšavy do Leszne, ve směru Rovno-Lvov. Cesta byla přerušena v stanici Krasno a vzhledem k tomu, že se o Lvov bojovalo, směřoval transport dále k Tarnopolu a končil 13. září v obci Hluboczek Wielki, 8 km od Tarnopolu. Na žádost polského sborového velitelství vyslal pplk. Svoboda k obraně Tarnopolu 3 palebné jednotky těžkých kulometů pod velením por. P. Styka.  Dva dny později došlo k náletu fašistického letectva na oblast Tarnopolu. Téhož dne a potom ještě 17. září byl bombardován Hluboczek Wielki, kde čs. legion neutrpěl žádné ztráty, avšak jinak dopadli vojáci jednotky v Tarnopolu, lehce byl zraněn por. Pocházka a těžce kulometčík čet. asp. V. Grünbaum, který zranění podlehl.

Z rozhodnutí pplk. Svobody se téhož dne vydala jednotka vstříc jednotkám Rudé armády, která na základě tzv. smlouvy Molotov-Ribbentrop obsazovala východní část Polska, kterou

Polská armáda dobyla v roce 1920 ve válce s Bolševiky, a 19. září byla Rudou armádou u Husiatyna zajata.

Obtížně ustupovala  skupina kpt. Divokého, která zůstala v táboře v Malých Bronowicích. Přemísťovala se na trase Lublin-Lesnaja-Rovno-Hluboczek Wielki. Část pokračovala přes Delatyn-Nižní Berzovo-Kuty k rumunským hranicím, které 19. září přešla. Větší část přešla do SSSR a rovněž se usadila na Volyni u krajanů. Skupina vojáků, která zůstala na Volyni v počtu 128 mužů a 15 žen  a dětí pod vedením por. Nekvasila se spojila s hlavní části legionu až 24. března 1940 na stanici Šepetovka, která byla na cestě z Jarmolince do nového tábora v Orankách.