Bitva na Moravském poli - 1278

27.09.2008 14:18

„Český král padl v poli slávy. V pláč propukněte usedavý, sirotci, vdovy! Klopme hlavy! Jak hrdina však zemřel pravý, beze vší pohany.“ To jsou závěrečná slova žalozpěvu na úmrtí krále „železného a zlatého“, Přemysla Otakara II. po bitvě na Moravském poli r. 1278. Žal byl oprávněný, po smrti krále nastal v Českých zemích úpadek, anarchie, hospodářské problémy, které podtrhla neúroda v dalších letech; ale nepředbíhejme.

Přemysl, druhorozený syn krále Václava I. byl od roku 1247 markrabětem moravským. Vládcem Českých zemí byl v letech 1253 – 1278. V roce 1252 se oženil s Markétou Babenberskou. Byl to jistě sňatek politický, Markétě tehdy bylo okolo padesáti let, a podtrhl tak svůj nárok na Rakousy a Štýrsko, nicméně musel o tato území ještě bojovat.  V letech 1254 – 1255 se účastnil křížové výpravy do Pobaltí. Jeho snahy nastolit v tomto regionu přemyslovskou moc se ale minuly účinkem. Stopu ale zanechal, založil zde město Královec, dnešní Kaliningrad. V roce 1260 se odehrála bitva u Kressenbrunnu, kde výrazným způsobem porazil uherského krále Bélu IV. a završil tak dlouholeté spory o Štýrsko, které touto bitvou Přemysl definitivně získal. Navíc se rozvedl s Markétou a oženil se s Bélovou vnučkou Kunhutou, čímž si v Bélovi získal spojence a naději, že ze sňatku vzejde legitimní dědic trůnu.

Za vlády Přemysla Otakara II. se České země   rozrostly o mnohá území. Nastal rozvoj hospodářství, vznikala nová města a sílil příliv kolonistů. Byl založen zemský soud, u něhož byly vedeny zemské desky. Uplatňoval politiku, jejímž výsledkem bylo posílení jeho moci na úkor šlechty. Úspěch plodí závist a nepřátele. Přemysl jich měl hodně a největší z nich byl jihočeský rod Vítkovců. Rok 1273 znamenal pro Přemysla Otakara důležitý zlom. Římský král Richard Cornwallský zemřel a na jeho místo nastoupil Rudolf Habsburský. Mocný Přemysl se kurfiřtům nehodil, proto zvolili domněle slabého Rudolfa. Přemysl jeho volbu neuznal, ani k ní nebyl přizván. Proti výsledku volby protestoval i u papeže, ale ten ho nevyslyšel a uvrhl do klatby. Rudolf Habsburský začal neoprávněně zasahovat do věcí Českého státu, podporoval odbojnou šlechtu, která využila své příležitosti v roce 1276, kdy Vítkovci a Rýznburkové zahájili vzpouru, kterou donutili Přemysla Otakara uzavřít s Rudolfem tzv. Vídeňský mír, jímž bylo ztraceno Chebsko a alpské země. Přemyslův syn Václav se však měl oženit s jednou z Rudolfových dcer a tím byla zajištěna území jiná. Nicméně Rudolf nutil Přemysla k dalším ústupkům, což přestal snášet a situace dospěla k bitvě. Proti němu stál spolu s Rudolfem uherský král Ladislav IV. Na obou stranách asi 40 tisíc mužů. Vyrovnanou bitvu rozhodl útok Rudolfových šiků zezadu a to, že posily nedorazily včas. Ostatky mrtvého krále byly potupně vystaveny ve Vídni, než po několika přechodných míst spočinuly na Pražském hradě. Smrtí Přemysla Otakara II. se Rudolf Habsburský zbavil mocného protivníka a stal se tak nejsilnějším vládcem Evropy.

 

                                                                   Karel Štusák