Atmosféra dubna 1945

17.03.2005 11:38

Na počátku dubna 1945 letěl poblíž Bechyně svaz amerických letadel směřujících na sever. Po jejich přeletu padaly k zemi letáky určené našemu obyvatelstvu.  Jeden z nich jsem jako dvacetiletý mladík zvedl a uschoval. Z textu letáku je zřejmé, že Němci - tedy nikoliv jen nacisté - byli tehdy považováni za úhlavního nepřítele, o čemž svědčí výmluvná výzva textu: „Bijte, zabijte, nikoho neživte!“ Bylo to heslo husitských vojsk. Tato výzva jasně charakterizuje, jaká tenkrát panovala nenávist vůči všemu německému.  Dnes to těžko pochopí ten, kdo tu dobu neprožil. Nenávist to byla strašlivá! Němec byl symbolem pekla, původcem nezměrného utrpení nevinných. Tenkrát platilo, že vina Němců je kolektivní, západní spojenci nálety pustošili četná města v „říši“, celé obytné čtvrti byly zničeny za hrozného utrpení tamních obyvatel. Statisíce civilistů zahynulo. Někteří z nás je sice litovali, zároveň však jejich situaci považovali za spravedlivý trest, který i tak nemohl vyvážit ukrutnosti spáchané jejich zločinným režimem. Taková to byla doba. Šílená doba! Ilustruje ji tehdejší rčení: „dobrý Němec, mrtvý Němec“. Jaké byly vyhlídky Němců, kteří obývali naše území? Že budou občany druhého řádu, že se na nich budou mstít příbuzní nesčetných obětí, že budou proklínáni až za hrob. Nebyla naděje na brzké  usmíření, neboť jejich vina na rozbití státu a následná zvěrstva byla příliš veliká. I v tehdejší vypjaté atmosféře však většina českých občanů uznávala, že němečtí odpůrci nacistického režimu (nebylo jich mnoho), zasluhují obdiv a mají být respektováni jako slušní lidé. I tak se ovšem vyskytly případy násilí na bezbranných Němcích. Dopouštěli se jich většinou zločinní sadisté, kteří  řádili i během tzv. divokého odsunu. Sadisté a zištní lidé, kteří vycítili příležitost obohatit se, byli, jsou a budou. Byli to jednotlivci nebo skupiny jednotlivců, kteří porušovali zásady čs. práva. V poválečném zmatku často unikli spravedlnosti. Je známo, že organizace sudetských vysídlenců vždy odmítaly poválečný odsun s tím, že šlo o kolektivní trest. Potrestání podle nich měli být jen ti, kteří spáchali zločiny, a ne ženy a děti. Ale ty jejich ženy! Drtivá většina z nich byla posedlá touhou alespoň  jednou spatřit fýrera, plakaly štěstím, když projížděl kolem jejich špalírů v pohraničních okresech  roku 1938. Fanaticky nenáviděly vše české. Smíření s nimi nebylo po válce myslitelné. To, že byly odsunuty i s dětmi, není přece třeba více zdůvodňovat, to jen nacisté kradli matkám  děti - viz např. Lidice. Je mnoho důkazů, že německé ženy u nás patřily, až na řídké výjimky,  k nejzuřivějším zastáncům politiky „Heim ins Reich“. Rozjitřená poválečná doba nedávala možnost pro jiné řešení situace našich německých obyvatel v pohraničí. Na tehdejší situaci nelze aplikovat dnešní pojetí lidských práv, to by mělo být jasné i každému školákovi. Kupodivu se najdou  lidé, a to nejen v řadách SL, ale i mezi českými politiky, samozvanými „politology“ či „historiky“, kterým to - alespoň navenek - jasné není a neustále omílají, že my, Češi, musíme trpět výčitkami svědomí za vše zlé, co potkalo německé spoluobčany po válce, a že je nutno prosit za odpuštění jejich vnuky, pravnuky i prapravnuky, a hlavně je náležitě odškodnit.. Z této jejich „pravdy“ vyplývá, že jsme zkrátka kolektivně vinni za poválečná příkoří způsobená odsunutým Němcům. Závěrem k nechutné kampani proti prezidentu Benešovi, kde SL nalézá vydatnou pomoc (zdarma?)  u některých českých senátorů a publicistů. Jedním  z nejhorších hanobitelů Edvarda Beneše byl našimi henleinovci zbožňovaný fýrer. Ten byl lidsky   i  intelektuálně Benešovi  sotva po kotníky. Otevřené i zastřené spílámí Benešovi má za účel zrušit dekrety, jež předcházely odsunu Němců. Dále je jasné, že jejich požadavky míří mnohem dále: jde jim o zrušení konfiskace majetků a následný proces odškodnění ve prospěch dědiců odsunutých. To je skutečným cílem jejich volání po „právu na vlast“. Dekrety prezidenta republiky jsou však pevnou součástí našeho právního řádu!!! Takže páni ze SL a jejich tuzemští papoušci, nechte prezidenta Beneše na pokoji! Proklínejte raději Hitlera, Henleina a další nacisty, kteří všechny ty hrůzy zavinili. Mnozí však tyto stvůry neproklínají. Zřejmě proto, že se s nimi ztotožňují.

KAREL KOTEK