33 životů

11.08.2006 15:29

Pod tímto, na první pohled takřka asketickým názvem, autor MUDr. Jiří Dunděra rozvíjí na více než 180 stranách „soubor životních osudů osobností – majících vztah ke kyjovskému Slovácku – lidí, kteří i za mezních okolností dvacátého století, jež krutě zasáhlo do života národů a tím i každého jednotlivce, dovedli vždy zachovat lidskou důstojnost a nebyli ochotni slevit ze svých ideálů“.


Svou práci autor uvádí ověřenou pravdou, že „historii vlastního národa můžeme nejlépe poznat na životních příbězích spoluobčanů“. Vystupují zde vědci, spisovatelé, básníci, novináři, hudebníci, archeologové, pedagogové, lékaři, podnikatelé i politici, ale také vojáci a herec Josef Somr.
Význam osudů těchto mužů často přesahuje rámec kyjovského regionu a mnozí z nich byli ochotni za svou vlast položit i vlastní život. Kniha je pozoruhodná tím, že zachycuje i příběhy všech našich odbojů, tedy nejen druhého a třetího, ale dokonce ještě i prvního. V prosinci 1914 bylo totiž zatčeno sedm kyjovských občanů a za rozšiřování ruských letáků odsouzeno k trestu smrti oběšením. Jeden z nich spáchal ve vězení sebevraždu, stejně jako brzy na to sám starosta Kyjova MUDr. Severin Joklík, další oběť rakouské perzekuce. Účastníkem všech tří odbojů byl generál Jan Sergěj Ingr, ministr národní obrany v londýnské vládě prezidenta Dr. Edvarda Beneše, později významný činitel třetího odboje v zahraničí. Z Kyjovska pocházela řada vynikajících zahraničních vojáků z druhé světové války, zejména letců.
Kniha zaznamenává životní příběhy generála Vladimíra Nedvěda, za války nejmladšího z velitelů čs. válečného letectva v Anglii, jenž působil i v Pacifiku, letce Václava Černého, jenž padl v roce 1944 a posléze legendárního Pavla Svobody, palubního střelce ze sestřeleného Wellingtonu KX-B kapitána Aloise Šišky. Svoboda se po útěku ze zajateckého tábora stal v rodných Bohuslavicích členem tamní jednotky paraskupiny CARBON kapitána Bogataje, unikl z nacistického masakru na Kameňáku i z hrozící likvidace v gestapáckém vězení v Kounicových kolejích, aby skončil u partyzánů Rady tří na Vysočině.
Zajímavý je i profil plk. MUDr. Karla Macháčka, někdejšího lékaře 311. čs. bombardovací perutě, který loni v Anglii zemřel brzy poté, co se u nás stal Rytířem českého lékařského stavu. Další zahraniční voják plk. Stanislav Adam umírá v roce 1952 na následky krutého zacházení v pověstném Leopoldově.
Z uváděných osobností je i básník, spisovatel a novinář, válečný zpravodaj a později redaktor BBC JUDr. Ivan Jelínek, známý tím, že zahájil soukromou válku proti Hitlerovi slovy: „Odmítám být otrok.“
Všimněme si nyní i autora: ten ví víc než kdo jiný, proč tuto sbírku příběhů a pro koho vydal. Vždyť jako malý chlapec za heydrichiády přišel o oba své rodiče, svého otce, renomovaného lékaře MUDr. Vladimíra Dunděru a jeho manželku, svoji matku Gabrielu, popravené za pomoc poskytnutou veliteli výsadku Zinc, parašutistovi nadporučíku Oldřichu Pechalovi a jeho spolubojovní-kům. Celkem bylo v souvislosti s Prchalovým výsadkem Zinc zatčeno 46 osob, z toho 33 popraveno nebo zemřelo v koncentračních táborech a káznicích. Pechal byl nejkrutěji mučený parašutista. O studentech, uvězněných po 17. listopadu 1939 v koncentráku Sachsenhausenu, se zmiňuje příběh MUDr. Josefa Soldána. Mimořádnou proslulost, jež překročila hranice české kotliny, má osobnost bohuslavského rodáka prof. MUDr. et RNDr. Bohumila Sekly, zakladatele české lékařské genetiky a tajného spoluautora prohlášení 2000 slov z roku 1968.
Naposled a přece na předním místě uveďme osudy našeho oddaného přítele Jožky Cichry, rolnického synka z Boršova, od mládí zaníceného sokola. Spolu s otcem i mladší sestrou se aktivně účastnili odporu proti nacistům
v bohuslavském CARBONU, mimo jiné zásobovali obyvatele bunkrů v lesích. Po zklamání z vývoje v roce 1948 se Jožka pokusil spolu s bratrancem Mirkem Cichrou uletět za hranice, což se nepovedlo, poněvadž letce RAF Boršovňáky Jožku Ruprechta a Láďu Soukupa – generála Šulu už na letišti v Českých Budějovicích nezastihli, protože ti uletěli o den dříve. Zejména pro pomoc dalšímu proslulému rodákovi Štěpánu Gavendovi, kterému se podařilo utéct z Leopoldova, byla pak postupně celá rodina pozatýkána; otec Josef, syn Jožka a mladší sestra Marie byli v roce 1954 odsouzeni na celkem 58 let vězení, když Jožkovi hrozil i trest smrti.
V průběhu vyšetřování byli všichni vystaveni hrubému násilí. Kruté zacházení v Leopoldově, kam byl Jožka jako „útěkář“ nakonec převezen, přežil jen s vědomím: „Musíš mít pevnou víru a pak se to dá vydržet.“ Po roce 1989 začal znovu hospodařit a věnovat se své lásce, chovu koní i práci v Sokole. Lékaři v kyjovské nemocnici, mezi nimi i autor této knížky, mu pomáhají udržovat jeho narušený zdravotní stav.
Osudy hlavních postav Dunděrovy práce přesahují lokální hranice, mají ve většině daleko hlubší význam. Za tento záslužný počin patří autorovi vřelý dík, v mnohém se totiž obrací i k dnešním čtenářům, hlavně k mladším.
Vydání vyvolalo velký ohlas nejen doma, ale i u krajanů – exulantů v zahraničí. O úspěchu nejvýstižněji hovoří fakt, že kniha, vydaná v Kyjově občanským sdružením Kyjovské Slovácko v pohybu, byla velmi brzy rozebrána.


Milan Milner, Čestmír Sládek