A co paměť národa?!

11.07.2006 15:13


Myslím ta naše historická. Co s ní bude? Nejde o pouhopouhou řečnickou otázku, nýbrž o odvahu přiznat si skutečnost.
V rámci letošních oslav 61. výročí osvobození a konce druhé světové války z úst některých našich nejvyšších činitelů zazněl stesk, že pietních a vzpomínkových akcí se účastnilo velice málo lidí, a že zejména ze strany mládeže o ně není vůbec žádný, nebo jen minimální zájem.
Čí je to chyba? V osnovách je druhý odboj zahrnut jen málo, školní výlety do míst připomínajících řádění nacismu, na válčiště či třeba k pomníčkům padlým v Květnovém povstání jsou spíše výjimkou. Nemálo učitelů argumentuje tím, že žáky nebude k ničemu nutit, že rodiče si to nepřejí nebo, že prý jde o přežitek hlubokého minula.
Názor na vývoj v naší zemi v letech 1948 až 1989 může mít každý jiný. Ostatně je to zcela přirozené. Ale cožpak lze pod rouškou boje proti komunismu zatracovat i to dobré, neřkuli zpochybňovat výsledky druhé světové války? Tedy ctít památku našich padlých, ctít odkaz odboje, připomínat si historické pravdy, ať se to někomu líbí nebo ne!
Mládež nemiluje oficiality, nesnáší akce takzvaně na povel. Jasně to v NO č. 11/2006 vyjádřila studentka libereckého gymnázia Kateřina Bujárková. Současně ovšem potvrdila, že když se něco dělá upřímně a bez falše, mládež to bere. Dokazují to rovněž zkušenosti našich členů, kteří jezdí po školách a pořádají besedy s žáky a studenty.
Letošních oslav 61. výročí osvobození koncentračního tábora Mauthausen se zúčastnily stovky mladých lidí všech věkových skupin. Žel, z České republiky jich bylo pohříchu málo. Přijeli dvěma autobusy – společně
s bývalými vězni a pozůstalými, jež vypravila Historická skupina Mauthausen. Výpravy z českých škol zde nebyly. (Podobné to bylo i letos v dubnu v německém Sachsenhausenu.) Naše školství, zdá se, pořád drží bobříka mlčení a lhostejnosti.
Zato italské chlapce a děvčata jsme v táboře potkávali na každém kroku. Dlužno dodat, že vyprávění pamětníků naslouchali pozorně. Jak prozradila jedna z žen, jež byla součástí doprovodu autobusu z Toskánska – mimochodem rodačka z Pardubic – italská města a obce tyto poznávací zájezdy žákům a studentům platí. Po návratu domů o nich píší slohové či seminární práce, diskutují. Jak je vidět, Italové se, přinejmenším v něčem, ze své minulosti poučili. Proto se snaží mladé generaci připomínat dějinnou pravdu. A co my? Co bude s naší historickou pamětí?!


Jana Časnochová