Předseda ČSBS

Jaroslav Vodička se narodil 15. března 1948 v Grabštejně na Liberecku jako syn volyňských Čechů. Tatínek do ČSR přišel jako voják čs. armády  - Svobodovy - a maminka v roce 1947 v rámci reemigrace volyňských Čechů. Po skončení základní školy Jaroslav Vodička nastoupil do Lesnického učiliště ve Flájích, kde se vyučil v oboru lesní dělník. V roce 1965 nastoupil do Vojenského učiliště Julia Fučíka v Bruntálu, odkud později přešel do jednoletého maturitního kurzu v Českém Těšíně, který v roce 1966 ukončil maturitou. Ve stejném roce nastoupil do Vojenské školy železničního a silničního vojska ve Valašském Meziříčí, kterou zakončil v roce 1969 v hodnosti poručíka. Zde v roce 1968 vstoupil do KSČ na podporu tehdejšího Dubčekova vedení. Po vyřazení se stal velitelem samostatné strojní čety. Při stranických prověrkách v roce 1970 byl ze strany vyloučen a v roce 1974 propuštěn z armády.

V roce 1969 se oženil s Věrou Vaškovou. V roce 1971 se jim narodil syn Aleš, jenž po dlouhé těžké nemoci ve dvaceti letech zemřel. V roce 1976 se narodila dcera Radka

Po propuštění z armády působil ve Státním statku Podbořany jako mistr dílen ve Vysokých Třebušicích. V roce 1976 se stal vedoucím  Střediska těžké mechanizace, dopravy a dílen statku, následně jeho nákupčím a vedoucím MTZ. V roce 1984 byl jmenován hlavní mechanizátorem a o čtyři později začal studovat  Ekonomickou fakultu Vysoké školy zemědělské v Praze, kterou zakončil státními zkouškami a získáním inženýrského titulu.

V roce 1990 byl rehabilitován a povýšen do hodnosti podplukovníka. O rok později nastoupil k vojenskému útvaru do Žatce jako provozář pluku. Později vystřídal různé funkce, zpravidla technického zaměření a v lednu 1996 odešel do zálohy. V roce 2005 byl povýšen do hodnosti plukovníka.   

V roce 1996 založil firmu - STK s. r. o. Krásný Dvůr, která již ukončila činnost. Měl rovněž firmu zaměřenou na autoopravárenství, kde se opravovala zejména vozidla UAZ pro Armádu České republiky. Jako jeden z prvních v Evropě je dokázal připravit ke zkouškám a později uvést do provozu na pozemních komunikacích.

Coby člen našeho svazu prošel řadou funkcí až po místopředsedu ČSBS. Zúčastňoval se řady oficiálních akcí, na nichž  doprovázel nedávno zesnulou předsedkyni Andělu Dvořákovou a zejména v posledních měsících ji na mnoha z nich zastupoval.

Současně je členem předsednictva celostátního výboru Sdružení Čechů z Volyně a jejich přátel a také předsedou regionu Žatec.

Dne 28. října 2013 ve Vladislavském sále Pražského hradu z rukou prezidenta republiky Miloše Zemana převzal Medaili Za zásluhy v oblasti bezpečnosti státu a občanů.

 

***

Místopředseda ČSBS Pavel Vranský

 

Místopředseda ÚV ČSBS Pavel Vranský se narodil 29. dubna 1921 v Lipníku nad Bečvou. Do národního boje za osvobození Československa se zapojil krátce po okupaci přechodem hranic do Polska dne 16. května 1939. Prezentován v Krakově u tzv. Polského legionu. Dne 19. září 1939 byl zajat Rudou armádou. Pobyt v SSSR: Kameněc Podolsk, Jarmolince, Oranky, Suzdal do dubna 1941; Střední východ 11. pp. Východní od 1. května 1941, s nasazením v západní poušti Marsah Matru 31. května 1941; Sýrie 24. června 1941; Tobruk od 21. října 1941
do 7. dubna 1942;  200. čsl. protiletadlový pluk, prapor 501 Beyrout 24. dubna 1942 do 21. října 1942; čsl. letectvo v rámci RAF, výcvik od 1. ledna 1942 do 9. dubna 1944; 311. peruť, palubní telegrafista/střelec, radarový operátor od 9. dubna 1944 do srpna 1945.

Je jedním z mála posledních účastníků bojů u Tobruku.

 

Pavel Vranský po válce vystudoval VŠ dopravní. Členem ČsOL se od r. 1946 a členem ČSBS od r. 1949. Je dlouholetým aktivním funkcionářem Československé obce legionářské a Českého svazu bojovníků za svobodu. Je místopředsedou ÚV ČSBS a předsedou Sdružení zahraničních vojáků 2. světové války ČSBS. V řadách ČsOL i ČSBS,  mezi bývalými příslušníky československé armády působícími v zahraničí, a to jak na východě, tak  na západě, má vysoký morální kredit. Dosud aktivně působí ve školách v místě svého bydliště, kde při besedách s mládeží předává své bohaté životní zkušenosti s bojem za národní svobodu. Dne 5. května 2005 mu bylo uděleno čestné občanství obce Horoměřice.

 

Československá a česká vyznamenání:

Čs. Válečný kříž 1939 2krát; Čs. Medaili za chrabrost 3x; Čs. Vojenskou medaili za zásluhy I. stupně; Záslužný kříž MO III. stupně; Vojenskou pamětní medaili č. 16154 se štítky VB a AV; Pamětní medaili MO k výročím osvobození; Pamětní medaile ČSBS a ČsOL k výročím osvobození.   

 

Zahraniční vyznamenání:

Britská:

The Afrika Star se štítkem 8th Army; The Air Crew Europe Star se štítky France, Germany; The War Medal 1939-1945

Polská:

1939-1945 Polskie sily bronie na zachodě se štítkem Tobruk

Dne 28. října 2013 ve Vladislavském sále Pražského hradu z rukou prezidenta republiky Miloše Zemana převzal Medaili Za zásluhy v oblasti bezpečnosti státu a občanů.

 

***                                                                                                 

Místopředseda ČSBS  Miroslav Pešl

Místopředseda ČSBS Miroslav Pešl se narodil 2.března 1945 v polském městě Jelenia Góra, kde byla jeho matka vězněna při pochodu před ustupujícími německými vojsky. Osvobození se společně dočkali v Lipsku 20. dubna 1945.

Otec byl v době okupace členem vedení partyzánské skupiny Jan Žižka v Zemi Moravskoslezské. Dne 13. října 1944 byl zatčen a až do osvobození vězněn v několika koncentračních táborech, naposledy v KT Dachau.

Po ukončení povinné školní docházky Miroslav Pešl nastoupil do učiliště VŽKG Ostrava, kde se vyučil strojním zámečníkem a v roce 1962 nastoupil do Vyššího dělostřeleckého učiliště v Martině, které ukončil v Liptovském Mikuláši v roce 1966 jako technik RL. V  říjnu 1969 byl propuštěn do zálohy z důvodu nesouhlasu se vstupem vojsk Varšavské smlouvy na naše území a nastoupil do podniku OKR-Správa sídlišť Ostrava jako mistr. Zde pracoval v různých funkcích až do roku 1995, kdy založil firmu MIROTA spol. s r. o. V roce 2007 ze zdravotních důvodu ukončil veškeré pracovní aktivity.

V roce 1969 se oženil. Se ženou Eliškou mají dvě děti. Syna Jiřího narozeného v roce 1970, v roce 1974 se narodila dcera Kateřina.

V roce 1991 byl rehabilitován a v roce 1999 povýšen do hodnosti podplukovníka v záloze.

Členem ČSBS se stal po úmrtí své matky v roce 1976. Od roku 1988 pracuje v různých svazových funkcích. Od roku 2000 je předsedou oblastního výboru v Karviné.

Je držitelem několika českých, slovenských a polských odbojových ocenění. 

 

*** 

První místopředseda ČSBS Plk. Ing. Emil Kulfánek

Narodil se v Děčíně 12. září 1946 v rodině zaměstnance Československých státních drah.

Po absolvování základní školy a odborného učiliště v Praze v letech 1952-1964, vystudoval Vyšší dělostřelecké učiliště v Martině (dnes Slovenská republika) obor výzbrojně technický. V červenci 1968 byl přijat do služebního poměru vojáka z povolání a vykonával odborně technické funkce v managementech výzbrojní služby u různých vojenských útvarů.

V roce 1971 absolvoval kurz odborného pyrotechnika a v letech 1974 až 1978 Vojenskou akademii v Brně obor výzbrojně-elektrotechnický. Po tříletém působení u protiletadlové raketové brigády, od roku 1981 do roku 1996, vykonával odborně technické funkce na Ministerstvu obrany ČR nejprve v řídících managementech služby raketového a dělostřeleckého vyzbrojování a od roku 1993 v managementech armádní logistiky. V této době se také podílel na vytváření celoarmádního pyrotechnického systému v rezortu obrany včetně výcviku pyrotechniků AČR a ostatních ozbrojených sborů ČR. Současně působil jako předseda celoarmádní zkušební komise pro přezkušování pyrotechniků AČR a policejních pyrotechniků MV ČR. Od roku 1997 až do odchodu do starobního důchodu na zmíněném ministerstvu působil na úseku tvorby majetkových interních normativních aktů v oblasti všeobecné správy majetku rezortu obrany. V roce 2004-2006 jako důchodce pracoval na oddělení vydávání osvědčení MO ČR, kde se zabýval problematikou vydávání Osvědčení podle zákona č. 255/1946 Sb., o účasti v národním boji za osvobození v době od 15. 3. 1939 do 5. 5. 1945 a problematikou vydávání Potvrzení podle zákona č. 357/2005 Sb., o účasti v Českém národním povstání v době od 30. 4. 1945  do 12. 5. 1945.

V srpnu 1968 se oženil. Má tři děti..

S Českým svazem bojovníků za svobodu, resp. s jeho předchůdcem Československým svazem protifašistických bojovníků, přicházel do styku od dětství. Jeho strýc Ladislav Kulfánek se v květnu 1945 zúčastnil Českého národního povstání v Praze jako příslušník 1. praporu střelce Jana Čapka v Praze Michli, kde padl 7. 5. 1945. Jeho manželka, tedy teta E. Kulfánka, byla dlouholetou členkou Československého svazu protifašistických bojovníků v Praze 14. Účastníky národního boje za osvobození v letech 1943-1945 byli též rodiče manželky, kteří byli příslušníky partyzánského oddílu generála Luži na Moravě.

V roce 2000 začal spolupracovat se základní organizací ČSBS v Praze 15. V roce 2005 se stal jejím členem. V roce 2007 nastoupil do kanceláře ÚV ČSBS jako vedoucí ústřední evidence ČSBS. Kromě jiného působí jako vedoucí Památníku Pečkárna. V této souvislosti zpracoval i studii Sudety, která byla zveřejněna v Národním Osvobození v roce 2012 v číslech 21-24.

Postupně prošel různými svazovými  funkcemi od jednatele ZO a tajemníka OV až po současného předsedu 156. ZO a předsedu OV ČSBS Praha 15. Členem ÚV a předsednictva ÚV ČSBS byl zvolen v roce 2010. V červnu 2013 byl zvolen 1. místopředsedou Ústředního výboru ČSBS.

 

***

Místopředseda ČSBS plk. Ing. Antonín Štícha

Narodil se 13. dubna 1924 v tehdejších Podmoklech nad Labem, dnes část Děčína. Jeho otec byl italským legionářem a od roku 1921 až do své smrti pracoval jako strojvedoucí Československých státních drah. Po ukončení základní školy Antonín Štícha do října 1938 studoval na reálném gymnáziu v Děčíně. Tehdy se rodina z Podmokel nad Labem po mnichovské zradě vystěhovala do Prahy. Zde v červnu 1943 studium na gymnáziu ukončil.

Po maturitě byl nuceně nasazen do továrny Janeček-Wagner v Praze-Michli. Od r. 1939 až do heydrichiády v červnu 1942 dělal spojku br. Novákovi (původně náčelník jednoty Sokol v Podmoklech) a br. Zelenkovi (krycí jméno Hajský, původně náčelník sokolské Krušnohorské-Kukaňovy župy). Rodiny obou byly za pomoc parašutistům skupiny Anthropoid a Silver A popraveny v koncentračních táborech. Antonín Štícha byl pak totálně nasazen u fy Junkers v Köthenu, kde nucen pracoval v tzv. díře Dora u Nordhausenu. Do podzemních prostor u Nordhausenu byl přemístěn utajovaný nacistický raketový program spolu s vězni z koncentračního tábora Buchenwald. Na udání mistra byl zatčen a zavřen do pracovního tábora. Odtud se mu v únoru 1945 po náletu podařilo utéct. Ukrýval se v Praze-Vysočanech.

Od 5. května 1945 se zúčastnil Pražského povstání v jednotce 1. praporu střelce Jana Čapka na Kačerově a v Nuslích. Když se německá nacistická vojska začala stahovat z Prahy, zúčastnil se pronásledování ustupujících Němců do Lahoviček, odkud byl odeslán k náborům dobrovolníků do Klatov, Vimperka, Sušice a okolí.

Po osvobození dobrovolně vstoupil do armády a absolvoval školu důstojníků v záloze, v letech 1946-1948 Vojenskou akademii směr tankový a od roku 1956 do roku 1959 dálkově studoval Vojenskou akademii v Praze. Do roku 1982 velel tankovým jednotkám u Středního a Západního vojenského okruhu a učil tankovou přípravu v Pěchotním učilišti, později na Vojenské katedře Univerzity Karlovy a Českého vysokého učení technického. Pro nesouhlas se vstupem vojsk Varšavské smlouvy do Československa v srpnu 1968, nemohl být povyšován a nemohl zastávat řídicí funkce v armádě, třebaže splňoval všechny odborné předpoklady. Do důchodu odešel 1. ledna 1982. V roce 1990 byl plně rehabilitován a povýšen do hodnosti plukovníka.

V roce 1935 se Antonín Štícha stal členem Dorostu Československé obce legionářské (ČsOL). Po osvobození v roce 1945 se stal členem ČsOL a také členem Svazu barikádníků, později Svazu národní revoluce, který se v roce 1948, spolu s Československou obcí legionářskou a se Sdružením osvobozených politických vězňů a pozůstalých stal zakládajícím členem Svazu bojovníků za svobodu (SBS). Členem SBS zůstal přes všechny organizační změny (Československý svaz protifašistických bojovníků od roku 1951 po sloučení se Slovenským zväzom protifašistických ľudových bojovníkov a návratu k původnímu názvu Svaz bojovníků za svobodu resp. Český svaz bojovníků za svobodu (ČSBS) v roce 1990).

Plk. v. v. Ing. Antonín Štícha zastával v ČSBS a jeho právních předchůdcích různé funkce: od jednatele ZO, předsedy ZO, místopředsedy OV, předsedy OV, člena ÚV, člena předsednictva ÚV a místopředsedy ÚV. V současné době je již několik funkčních období předsedou 150. ZO ČSBS Praha 10, předsedou OV ČSBS Praha 10 a předsedou Sdružení Českého národního povstání ČSBS. Od roku 2003 je členem Ústředního výboru ČSBS a členem předsednictva ÚV ČSBS. Řadu let byl předsedou Organizační komise ÚV ČSBS. Od roku 2007 je místopředsedou ÚV ČSBS. Do této funkce byl opětovně zvolen i na posledním IX. sjezdu ČSBS v roce 2013.