Plötzensee, tak se jmenovala špinavá, pochmurná, více mrtvá než živá čtvrť v západní části kdysi vzpupného Berlína. Dnes převážná část Velkého Berlína leží v troskách. Leží v rozvalinách i Plötzensee s jezerem z doby ledovců, s nesčetnými lomy a kanály, které byly množárnou skutečných německých potkanů a krys. Chybí zprávy o osudu věznice ... píše po válce k jednomu ze smutných výročí plzeňský Svobodný směr. Až do okupace málokdo u nás ví o tom místě na okraji elegantního Charlottenburgu, ještě dlouho po lednu 1933 zdají se nám daleko nacistické procesy.
|
|
|
|
Popravčí budova. |
Popravčí sekera a háky. |
|
|
|
|
Vchody do cel. |
Spisy strojního zámečníka Karla Kaura, |
|
|
|
|
|
Spisovatel a novinář |
22letý úředník |
Dílenský mistr |
|
|
|
|
|
23letá prodavačka Herta |
22letý student |
Šéfredaktor Antonín Pešl, |
|
|
|
|
|
|
22letý úředník |
|
Pamětní kniha o Plötzensee před 30 roky uvádí mezi „1574 muži a ženami popravených zde v letech 1933-1945 pro politické přesvědčení, světový názor a statečný odpor proti fašistickému barbarství“ 592 našich lidí (za roky 1942 a 1943). Nová informační báze v „Památníku“ registruje téměř tři tisíce všech popravených, my zatím máme soubor 770 popravených čs. občanů. Zahrnujeme celé území republiky, tedy i zabrané pohraničí a několik Rakušanů české národnosti. Jeden z německých pramenů, u jehož zrodu byli sami häftlingové, omlouvá chyby při přepisu českých jmen. Snažíme se, aby gestapáky a dozorci zapisovaní Wenzlové, Johannové, Adalbertové, Gottliebové, konečně dostali svoje jména, stejně jako poněmčená místa narození a bydliště - z úcty k člověku a jeho zemi alespoň po smrti.
Čechoslováky popravené v Plötzensee odsoudil z 91 procent Lidový soudní dvůr a z 9 procent berlínské zvláštními soudy. Je mezi nimi nejméně 24 českých žen. Zatím jsme zjistili 662 (91 procent) popravených z důvodů politických: příprava velezrady 443, napomáhání nepříteli 315, vlastizrada 214, velezrada 173, zpravodajská činnost a špionáž 130, a další (bývá uváděno více důvodů). Alespoň 60 Čechů pracovně nasazených v Berlíně a sudetských mužů je popraveno pro kriminální delikty.
Nejvíce obětí je středního věku, ale jsou i tři chlapci 16 a 18letí a muž 69letý. Umírali Češi všech společenských vrstev a povolání: důstojníci 121 (16 procent), dělníci 70, úředníci 70, zaměstnanci 43, strojní zámečníci 42, technici, inženýři a konstruktéři 41, železničáři 37, strojaři 29, obchodníci 29, sekretáři 26, doktoři 26, horníci 24, poštovní zaměstnanci 21, policisté 18, učitelé 15, truhláři a ředitelé po 14, kováři, krejčí, lékaři a zemědělci po 10, ... studenti 8, univerzitní profesoři 4, ... také služebná. Uváděná bydliště (s okolím) jsou Praha 348 (45 procent), Plzeň 73 (10 procent), Brno 46, Ostrava 44, Olomouc 34, Duchcov 12, Rakovník 11, Teplice a Pardubice po 9, Beroun, Hradec Králové, Rokycany a Tábor po 8, desítky dalších měst i vesnic.
Odbojových organizací, ve kterých popravení působili, lze v rozsudcích a dalších pramenech nalézt desítky: KSČ 173 (23 procent, 21 z pohraničí), Obrana národa 167 (22 procent), zpravodajství pro SSSR 49, zpravodajství pro londýnskou vládu 34, V boj 17, Sokol 11 atd., 70 nejasných. V Plötzensee umírá více než 50 z 200 zatčených zpravodajců pro Sovětský svaz, 30 ze stočlenné Obrany národa na Plzeňsku, skupiny komunistické, železničářů, poštovních zaměstnanců, ... Také bojovníci proti říšské špionáži a jejich páté koloně (jeden v letech 1935-1937 přispěl k pochytání a odsouzení 37 sudetoněmeckých agentů), členové levicových buněk mezi českými Němci, rakouský Čech za pomoc v útěku francouzským zajatcům, nebo advokát a karlovarský rodák z Bělehradu, který do zahraničí dostal stovky osob.
Podle dat rozsudku/popravy je následující rozložení počtu popravených: 1939 = 2/1, 1940 = 0/40, 1941 = 39/77, 1942 = 368/185, 1943 = 251/493, 1944 = 40/52, 1945 = 1,6 (podklady kromě roků 1942 a 1943 jsou neúplnější). Hromadné popravy Čechů začínají s rokem 1941, nejpočetnější skupiny obětují své životy v roce 1942: 7.8. (8), 19.8. (12), 26. 8. (11), 24. 9. (11), 3. 11. (13), 5. 11. (14), 6. 11. (10), 16. 11. (14), 18. 12. (9) a v roce 1943: 11. 1. (11), 13. 11. (12), 23. 3. (16), 9. 4. (10), 3. 5. (10), 4. 5. (10), 25. 5. (12), 7. 6. (9), 12. 7. (10), 7./8. 9. (120), 9. 9. (12).
Při nočním náletu ze 4. - 5. září 1943 je v Plötzensee zasažen III. blok, v popravčím baráku oheň poničí gilotinu. Někteří vězni na uzavřených celách hynou nebo jsou zraněni, jednotlivci zkouší uprchnout. Německá justice (Thierack, Rothenberger, Mettgenberg, Stoltz, Hanssen, Eggenberger, Vollmer, Lernhardt) se stará, aby snad při dalším náletu o své oběti nepřišla. Zkrátí z měsíců na hodiny lhůty pro rozhodnutí o milosti a když není praktické odsouzené postřílet, ověří pevnost tyče s osmi háky. Podle telefonických vzkazů a seznamů na papírcích pod ně 7. září od 18.30 hodin přivádějí každou půlhodinu osm spoutaných. Do rána 8.30 hodin oběsí 186 mužů (šest „omylem“, také dva Čechy). Jeden z českých přeživších uvádí, že v noci z 5. na 6. 9. bylo oběšeno 80, druhou noc 180 a třetí 50 odsouzených, z 320 zůstalo deset. Podle našich záznamů zahynulo 140 Čechů. Kat s pacholky byli vyčerpáni a zbohatli o tisíce marek. Protokoly norimberských procesů s nacistickými právníky líčí, jak tři sta mrtvol leželo na hromadách několik dnů, dva zřízenci univerzitní anatomie dostali navíc 400 marek a přilepšili si vylámanými zlatými zuby.
Nacisté ovšem kromě Plötzensee popravovali v dalších 60 věznicích, nepočítaje centrály gestapa, KT a exekuční komanda. Kolik českých jmen je tam v seznamech? Jeden režim mnohé oběti zamlčoval, druhý odstraňuje památky na nepohodlné. Plötzensee přežila hrstka mužů, aby svědčili. Zážitky jejich a pozůstalých uchovává soutěž ČSBS, osamělí badatelé pátrají v archivech, někdy se ohlédnou potomci. Čechoslováci popravení v Plötzensee si zaslouží soupis a příklady osudů. Pokud víte o dokumentech nebo máte vzpomínky, velice prosím o zprávu.
Ing. Jan Vlachý